Za normálních okolností by volba prezidenta nejprestižnější mezinárodní policejní organizace byla obvyklou přetahovanou o prestiž vlasti vítězného kandidáta. V Dubaji, kde se volil šéf Interpolu, to ještě pár dní před volbou vypadalo podobně, dokud se nezvedla vlna pochybností a kritiky vůči tomu, aby prošel favorit nominovaný Moskvou. Vyvolaly ji množící se informace o využívání a zneužívání bezpečnostních složek v zemích, jako jsou Rusko a Čína, proti kritikům režimu.

Střídání v čele Interpolu bylo vyvoláno zářijovým náhlým zmizením dosavadního šéfa, náměstka čínského ministra veřejné bezpečnosti Meng Chung-weje, o němž úřady v Pekingu sdělily, že je vyšetřován kvůli korupci, a který následně zaslal do sídla mezinárodní policejní organizace svou abdikaci. Bez vlastnoručního podpisu. Představa, že takového předsedu Interpolu vystřídá kandidát z Ruska, které má na svém kontě řadu případů zneužívání bezpečnostního aparátu, z nichž některé projednával i Evropský soud pro lidská práva, musela zneklidnit nejen Ukrajinu či pobaltské státy. Ty varovaly, že pokud bude zvolen Alexandr Prokopčuk, tak z Interpolu odejdou. Poplašné zvonění našlo vyslyšení a novým šéfem Interpolu se stal Jihokorejec Kim Čong-jang, kterého v tajné volbě podpořily dvě třetiny hlasů. Země, které nepodpořily Prokopčuka, se sice nemusely obávat, že by přímo zneužíval svého postavení, protože výkonné pravomoci jsou v rukou generálního tajemníka, Němce Jürgena Stocka. Mnohem více však zapůsobily obavy z možného rozkolu mezi členy organizace.

Odmítnutí kandidáta Moskvy má přesto silnou symbolickou hodnotu. Z debaty, která mu předcházela, bylo zřejmé, že si západní země uvědomují rizika a hrozby pramenící ze současné politiky Kremlu. Je to patrné i z nynějších výroků šéfa české kontrarozvědky Miroslava Koudelky, bývalého předsedy vojenského výboru NATO generála Petra Pavla i české unijní komisařky Věry Jourové. Problém je, že takto nemluví ti politici, kteří mají nejvyšší ústavní odpovědnost.