V sociální demokracii uzrál plán, jak se vzepřít Babišově zlaté vládní kleci a přitom si nezlikvidovat vlastní ministry. Její vedení doporučilo oranžovým poslancům odejít ze sálu při pátečním pokusu šesti opozičních stran o vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše, ale zároveň vyvinout na premiéra vlastní tlak. Tím má prý být požadavek ČSSD na jeho odstoupení a také ochota dodat oranžové hlasy, aby mohla sněmovna vyvolat konání nových voleb. Řešení je to jen zdánlivé a hlavně alibistické. Jenže kvadratura kruhu, jíž se úprk ČSSD z pasti podobá, skutečné řešení mít ani nemůže. Plusem pro sociální demokracii je jen to, že se rozhádaní předáci Lidového domu shodli vůbec na něčem. Celkem správně rozeznali, že kdyby se poslanci ČSSD přidali k opozici a shodili vládu s pěti vlastními ministry, byli by členské základně i voličům pro smích a ještě by tím otevřeli vládní vrátka okamurovcům. Ovšem stejně devastující následky by mohla mít i poslušná a bezvýhradná podpora vládě, jako by se z krymských turbulencí kolem Čapího hnízda nechumelilo.

Partaj Jana Hamáčka si sice vzpomněla, že si na jaře vyrobila na Babiše vlastní páku, kterou by teď bylo vhodné použít. "V případě, kdy pět ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do sedmi dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO," uvádí se v koaliční smlouvě. Jenže do takové divočiny se rozklížené straně evidentně jít nechce. Třeba by se ukázalo, že svého času vyzdvihovaná pojistka nemusí vůbec fungovat. Opravdu by podalo demisi všech pět oranžových ministrů, kdyby došlo na lámání chleba? Včetně prezidentova oblíbence Miroslava Tomana z resortu zemědělství? Pokud totiž ne, což by bylo pravděpodobné, bude vláda s klidem fungovat beze změn dál. Ale i kdyby se pětice demisí sešla, nenašel by Hrad kličky, jak některé přijmout a jiné nikoli? Navíc by Babiš mohl být jmenován znovu premiérem, což už Miloš Zeman beztak avizoval pro případ vyslovení nedůvěry vládě.

A tak se ČSSD rozhodla jen symbolicky ohradit vůči chronickým problémům premiéra s vlastní dotační kauzou a vyzvat ho k demisi. Je to plácnutí do vody, ale strana se tím aspoň opticky distancuje od aféry Čapí hnízdo. Avšak vůle vyvolat nové volby je už skutečně jenom jalové, bezvýznamné gesto. Aby se ve sněmovně našlo potřebných 105 hlasů, které by spolu s 15 sociálnědemokratickými daly dohromady stodvacetihlavou většinu nutnou pro rozpuštění dolní komory, museli by se přidat i zákonodárci ANO, KSČM nebo SPD Tomia Okamury. A to je iluze, protože preference těchto formací od loňských voleb buď klesají, nebo stagnují. Nové volby je nemohou lákat. To, co vedení ČSSD doporučilo svým poslancům, jen věrně zrcadlí bezmocnost nejednotné strany v Babišově náručí.