Automobilové impérium tvořené společnostmi Renault, Nissan a Mitsubishi, které zažívá úspěšné prodejní roky, si musí hledat nového šéfa. Ten dosavadní − Brazilec s libanonskými kořeny Carlos Ghosn − byl včera v Japonsku zatčen.

Čtyřiašedesátiletý topmanažer, který dosud šéfoval francouzskému Renaultu a byl předsedou správních rad v Nissanu a Mitsubishi, je podle japonského listu Asahi podezřelý, že ve zprávách předkládaných burzovnímu dohledu záměrně vykazoval nižší příjmy, než byly ty skutečné.

Carlos Ghosn skoro před dvaceti lety zachránil potápějící se automobilku Nissan, díky tomu se stal v zemi vycházejícího slunce celebritou. A také nejlépe placenou. Loni si v Japonsku přišel v přepočtu na 8,5 milionu dolarů (v hotovosti a akciích). Francouzský Renault mu vyplatil dalších 8,4 milionu dolarů.

14 milionů

osobních aut by měla v roce 2022 vyrábět aliance Renault–Nissan–Mitsubishi. O 30 procent více než v roce 2017.

Aliance Renault-Nissan, jež vznikla v roce 1999 a ke které se v říjnu 2016 připojila další japonská automobilka Mitsubishi, si pod Ghosnovým vedením vedla velice zdatně. Loni zvýšila celosvětový prodej osobních a lehkých užitkových aut meziročně o 6,5 procenta na 10,6 milionu. Pro srovnání německý Volkswagen ve své výroční zprávě za rok 2017 udává 10,04 milionu osobních aut.

Ghosn, který se v roce 2005 stal předsedou správní rady Renaultu, se těšil důvěře francouzské vlády držící v tomto podniku patnáctiprocentní podíl. Letos v únoru souhlasila s tím, aby mu byl manažerský kontrakt prodloužen o další čtyři roky.

Avšak Ghosnovy příjmy plynoucí z vedení dvou a posléze tří automobilek se v minulých letech staly terčem kritiky akcionářů. Nynější prezident Emmanuel Macron v roce 2016 − tehdy jako ministr hospodářství − na Renault tlačil, aby Ghosnův plat klesl. Ghosn letos v únoru podle agentury AFP souhlasil s jeho třicetiprocentním snížením.

Carlos Ghosn se narodil v Brazílii libanonským rodičům v roce 1954. Střední školu dokončil v Libanonu, aby se poté vzdělával v Paříži. Titul inženýra získal na École polytechnique (v roce 1974), poté ještě absolvoval École des Mines de Paris (1978). Následně nastoupil ke společnosti Michelin, největšímu evropskému výrobci pneumatik, kde zastával vesměs důležité posty. V roce 1999 významně přispěl k uzavření aliance mezi Renaultem a Nissanem. V něm se stal zprvu provozním ředitelem a v červnu 2001 generálním ředitelem.

Nissan byl tehdy na okraji bankrotu, když dlužil kolem dvou bilionů japonských jenů (přes 400 miliard korun) a ze šestačtyřiceti modelů tehdy prodávaných v Japonsku firma vydělávala jenom na třech.

Související