Moderní žurnalistika potřebuje emoce. Spoustu emocí. Běžné zpravodajské dění je moc suché, obecenstvo ho pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. V rádiích se ze zprávařů stávají diskžokejové mluvící do hudebních podkresů. V novinách se dělají příběhy i z předpovědi počasí. A televizní zprávy začínají na komerčních stanicích volně splývat s Hollywoodem, protože kde chybí autentické záběry, vždycky se dá dotočit něco ilustračního a s rázným hudebním podkladem.

Ne že bych to nechápal. Současný mediální svět soutěží o pozornost konzumentů se spoustou jiných platforem a technologií. Když budete znít moc nudně a nebudete mít hodně živých vstupů, budou diváci místo sledování zpráv dobývat další úrovně ve své oblíbené mobilní hře. Mnoho z nich to dělá už teď a tříštění pozornosti se bude jenom zhoršovat. Zkuste si sami vzpomenout, jaké reportáže vlastně byly včera v hlavních zprávách. Neměli jste je náhodou puštěné jen jako kulisu?

Základní novinářské žánry byly léta spolehlivě dané: tady máte zprávy, tady publicistiku, tady komentáře. Ale vlivem emocí, naléhavosti, konkurence a technologií se přístupy překrývají a občas se objeví úplně nové styly a postupy. Zprávy ve variantě pro sociální sítě div nejsou vyprávěné pomocí smajlíků. Z investigativní žurnalistiky se stává něco jako thriller, ke kterému potřebujete filmový štáb s postprodukcí. Novináři se mění v herce a režiséry zároveň. Zajímavý obsah nestačí, pokud mu nedáte formu moderního seriálu z Netflixu.

Nesdělujete pak informaci, ale vyprávíte příběh. Proto mi moc nejde pod nos způsob, jakým servírují svá odhalení Sabina Slonková s Jiřím Kubíkem ze Seznamu. Nejsem fanoušek dramatizované žurnalistiky, vadí mi stylizované dialogy posouvající děj a papírové označení jejich cyklu za dokumentární detektivku.

Pomyslně mi to v hlavě spíná varovné světlo, že to bude nějaká právní klička. Nenadchlo mě ani to, když jsou tvrzení jedné strany v podstatě nekriticky prezentována jako správný výklad. Nebo kouskování příběhu. Opakuji, z pohledu mediálního a internetového byznysu chápu, proč to tak je. Ale z pohledu žurnalistických tradic jsem asi moc velký konzervativec na to, abych docenil kombinování investigativy s cestopisem a melodramem.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru