Rozpory mezi EU a USA vyšly na povrch letos na jaře po uvalení amerických cel na výrobky z oceli a hliníku. Šlo o tzv. safeguardové opatření (opatření na ochranu trhu), ovšem Spojené státy je uvalily pod záminkou ochrany národní bezpečnosti, ač vyšší sazby cílí i na dlouholeté spojence, včetně EU, Mexika a Kanady. USA pod toutéž záminkou zahájily i "prověrku" dovozu aut a autodílů, která také může vyústit ve zvýšení cel.

Letní dohoda hrozbu cel nezažehnala

S cílem zabránit další eskalaci se předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v létě sešel s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Shodli se na pozitivní transatlantické agendě, včetně výhledového sjednání vzájemné dohody o snížení cel na průmyslové zboží, omezení netarifních překážek obchodu (sblížení norem a předpisů) či posílení strategické spolupráce v energetice (nákupu zkapalněného plynu z USA).

Dále se dohodli i na potřebě reformy Světové obchodní organizace (WTO), která jen obtížně čelí dlouhodobým nekalým obchodním praktikám Číny. Stěžejním výstupem ze setkání bylo společné prohlášení, že po dobu jednání mezi EU a USA nebudou zaváděna další cla. Po turbulentním jaru tak léto přineslo určitý optimismus. Teď na podzim už je ale budoucnost opět nejistá.

Prezident Trump si vynutil na Mexiku a Kanadě "přepracování" Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Nově nese název Dohoda mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou (USMCA). USA dohodu vyjednávaly zvlášť nejprve jen s Mexikem a až poté bilaterálně s Kanadou, čímž maximalizovaly svou relativní převahu. Vláda USA nedlouho poté oznámila Kongresu záměr zahájit vyjednávání dohody o volném obchodu s EU.

Jde o paradoxní krok, neboť Washington zároveň naznačuje, že i nadále počítá s možným uvalením cel na auta a autodíly. Oznámení se tak bohužel jeví jako taktický manévr, který připravuje půdu pro americký tlak na jednostranné snížení evropských cel. Tento dojem podporuje i samotná "modernizace" NAFTA, neboť dohoda USMCA v zásadě institucionalizovala uvalování cel pod záminkou ochrany národní bezpečnosti coby standardní nástroj americké obchodní politiky.

Práskne Trump dveřmi?

EU požádala Světovou obchodní organizaci, aby prověřila, zda Trumpovo uvalení cel na výrobky z oceli a hliníku neodporuje pravidlům WTO. USA vznesly vlastní podnět, aby organizace prověřila, zda nejsou v rozporu s jejich pravidly naopak protiopatření postižených zemí.

Spor staví WTO do svízelné situace: pokud rozhodne ve prospěch USA, může tak podnítit ostatní členy, aby pod záminkou ochrany národní bezpečnosti svévolně přijímali protekcionistická opatření. Pokud naopak rozhodne v neprospěch USA, nelze vyloučit, že prezident Trump ve WTO obrazně řečeno práskne dveřmi. Ten ostatně již nyní blokuje volbu nových soudců do odvolacího orgánu, který v konečné instanci spory ve WTO rozhoduje. Hrozba likvidace globálního systému pro řešení obchodních sporů je tak dalším dílem do pomyslné skládačky.

Tak daleko situace snad nedospěje. Prezident Trump, který si tolik potrpí na "pozitivní bilanci", jistě dovede ocenit, že USA vyhrály 85,7 procenta sporů, které ve WTO vznesly. Konzultace, které jsem koncem října vedl ve Washingtonu, zavdávají podnět k mírnému optimismu, neboť američtí partneři připouštějí, že jejich názory na modernizaci WTO se těm evropským přibližují.

Podle některých analytiků prezident Trump před listopadovými vol­bami do Kongresu kalkuloval, že neústupností udělá dojem na protekcionistic­ké voliče na americkém Středo­západu. Jiní namítají, že skutečným adresá­tem prezidentových obchodních manévrů ne­jsou spojenci v EU, nýbrž Čína − úhlavní geopolitický sok USA.

Nyní nezbývá než doufat v návrat k pozitivní transatlantické agendě. Export­ně orientované Česko je přirozeně stoupencem snížení vzájemných cel i omezení netarifních překážek. Z hlediska diverzifikace zdrojů uvítáme i posílení spolupráce v energetice. Strategického spojence mají USA v EU i na půdě WTO při řešení nekalých obchodních praktik některých členů WTO.

Příležitostí vidět rozdílné vnímání hodnot mezi lídry zemí máme hodně; naposledy během oslav 100. výročí konce 1. světové války v Paříži. Pojďme se ale soustředit na to, co nás spojuje, nikoli co nás odlišuje.

Související