Celý svět v posledních měsících sleduje obchodní konflikt mezi dvěma nejsilnějšími světovými ekonomikami − Spojenými státy americkými a Čínou. Jeho dopady by mohly být velmi tvrdé, mluví se dokonce o možné globální krizi. Na tu by samozřejmě doplatily nejen tyto dvě hospodářské velmoci, ale také státy, jejichž ekonomiky jsou závislé na vývozu zboží − tedy i Česko.

Koho obchodní válka poškodí víc?

Celní válka vypukla letos v březnu, kdy americký prezident Donald Trump uvalil cla na některé druhy čínského zboží (od motocyklů a televizí přes polovodiče a baterie až po informační technologie, výrobky leteckého či zdravotnického průmyslu), v hodnotě asi 60 miliard dolarů. Argumentoval přitom ohrožením národní bezpečnosti. Zároveň ovšem zavedl vysoká cla na dovoz oceli a hliníku do USA (což se dotklo nejen Číny, ale i dalších zemí včetně Evropské unie). Čína ovšem okamžitě zareagovala a zavedla až 25procentní cla skoro na 130 výrobků z USA.

V červnu pak následovalo druhé kolo této obchodní "přestřelky" − Trump zavedl další cla ve výši 25 procent na čínské zboží v hodnotě až 50 miliard dolarů ročně. Týkalo se to třeba osobních aut, ale i vrtulníků či stavebních a průmyslových strojů. Následně i Peking zřídil podobně vysoká cla na americké zboží ve výši zhruba 50 miliard USD. V červenci, v srpnu i v září se pak odehrála ještě další kola tohoto konfliktu, kdy Američané zavedli další cla v hodnotě desítek miliard dolarů a Číňané okamžitě reagovali zavedením odvetných opatření.

Bílý dům se zavedením cel snaží dotlačit Peking k tomu, aby snížil obchodní přebytek v obchodování s USA. Spojené státy totiž v loňském roce vyvezly do Číny zboží v celkové hodnotě asi 130 miliard dolarů, z Číny do Ameriky ale ve stejném období přišlo zboží za více než 500 miliard dolarů. Americký prezident Trump proto prohlásil, že je připraven zavést další cla do celkové hodnoty až 500 miliard dolarů, aby přinutil Čínu něco s obchodním přebytkem udělat.

Celý svět má teď obavy, kam konflikt povede. A to i přesto, že Bílý dům ze zavedených cel již povolil úlevy pro některé země (Jižní Korea, Argentina a Brazílie). Na setkání Donalda Trumpa s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem v polovině prázdnin zaznělo, že obě strany budou usilovat o nulová cla a nulové subvence na průmyslové zboží. Tedy až na automobily, kde zavedení dovozních tarifů stále hrozí. Což by byla špatná zpráva pro automobilové velmoci, mezi něž patří právě i Česko nebo Slovensko.

Na druhou stranu by ale podle některých odborníků vzájemné obchodní "naschvály" mezi USA a Čínou mohly některým státům prospět − jejich firmy by mohly v Číně obsadit místo na trhu, které jim uvolní američtí konkurenti. Podle nedávného průzkumu, který provedla v jižní Číně Americká obchodní komora, totiž zvažuje více než 70 procent amerických společností fungujících v tomto regionu odložení investic a částečný, či dokonce úplný přesun své výroby jinam.

Sbližování odvěkých rivalů

Kvůli nejistotě ohledně dalších kroků Donalda Trumpa se nyní dokonce sbližují odvěcí rivalové Čína a Japonsko. Tradičně vřelé vztahy mezi Tokiem a Washingtonem se zhoršily po nástupu Donalda Trumpa do prezidentské funkce. Japonsko tak v Číně nalezlo nového spojence. A to i přes to, že se obě země přou o sporné ostrovy ve Východočínském moři a tíží je i komplikovaná minulost a dlouholetá rivalita o dominanci v regionu.

Také Peking vidí v Japonsku naději − chce užší spoluprací s ním zmírnit dopady amerických cel na čínské hospodářství. A doufá, že tak získá silného spojence pro případná jednání o volném obchodu na mezinárodní půdě.

Čína navíc poté, co USA vycouvaly z dlouho vyjednávaného Transpacifického partnerství (TTP), rozjela novou iniciativu, tzv. Regionální ekonomické partnerství (RCEP). To by se mělo stát největší zónou volného obchodu na světě sahající od východní Asie až po Nový Zéland. A v RCEP by samozřejmě Japonsko nemělo chybět.

S Čínou by chtěl obchodovat každý

Podobný přístup ke Spojeným státům a Číně, tedy z hlediska obchodu, má i Německo. V posledních letech se pozornost Německa soustřeďovala více na Východ než na Západ. Pomáhala v tom i diplomacie německé kancléřky Angely Merkelové, která za třináct let v úřadu navštívila Čínu jedenáctkrát.

I díky těmto cestám, na kterých byla podpora německých firem na čínském trhu na prvním místě, se Čína stala největším obchodním partnerem Německa. Loni dosáhla hodnota vzájemného obchodu mezi těmito zeměmi skoro 180 miliard dolarů. To je dvakrát více než v případě Velké Británie a třikrát více než v případě Francie.

Z Německa se ovšem neozývají jen hlasy podporující orientaci na Východ. Mnozí odborníci varují, že Berlín tím nahrává čínské iniciativě Pásu a stezky, kterými chce Peking propojit Evropu, Blízký východ a Afriku, kde Číňané také mohutně investují. A kterými chce změnit současný obchodní řád.

"Pokud západní svět nedokáže jednat společně ohledně volného obchodu, Čína může ignorovat mezinárodní systém a změnit Pás a stezku na novou Světovou obchodní organizaci," řekl nedávno výkonný ředitel Siemensu Joe Kaeser, jenž si myslí, že by Němci měli být při obchodech s Čínou ostražití.

Číňané jsou také často terčem podezření, že za nabídkou ekonomické spolupráce je jen snaha získat potřebná know-how, která následně okopírují. Investice do zahraničních firem jsou ostatně součástí plánu Made in China 2025, který se velmi nelíbí například americké vládě. Od jeho představení v roce 2015 investovala Čína jen do nákupu německých firem asi 26 miliard dolarů.

I pro Česko je říše středu prioritou

Také pro Česko je Čína z hlediska obchodu velmi významná − je pro nás třetím největším obchodním partnerem, a z hlediska importu je dokonce druhým největším dovozcem. Loni se k nám dovezlo zboží z Číny v celkové hodnotě přesahující 475 miliard korun, vývoz opačným směrem činil zhruba 56 miliard korun.

Infografika
Infografika Čína

A obě strany chtějí obchodní vztahy ještě prohlubovat. I proto se v Česku v polovině října uskutečnilo Čínské investiční fórum, na které přijelo přes 700 hostů celkem ze 14 zemí. "Čínské investiční fórum představuje největší a nejvýznamnější akci podobného charakteru ve střední Evropě. Cílem setkání je prohloubit možnosti hospodářské, obchodní a hlavně investiční spolupráce," potvrdila v zahajovacím projevu i ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková.

Ta se nedávno v rozhovoru pro ČTK vyjádřila ke vzájemnému obchodu: "Pasivní obchodní saldo s Čínskou lidovou republikou jako druhou největší ekonomikou světa má naprostá většina zemí Evropské unie. Naše země proto v tomto ohledu není výjimkou. Na druhou stranu − za posledních pět let dosáhl růst českého vývozu do Čínské lidové republiky 72 procent, přičemž meziroční přírůstek za období 2016−2017 činil 20 procent. Po započtení reexportů se naše pozice nejeví tolik dramatická, i když i tak je samozřejmě současný stav velkou výzvou pro další podporu českých exportérů na čínském trhu."

A s tou podporou to myslí český stát vážně. Na začátku listopadu se uskutečnil v Číně největší obchodní veletrh na světě, který podle organizátorů mělo navštívit až 150 tisíc nákupčích firem ze všech průmyslových oborů, na kterém se Česko představilo v národní expozici.

Příval čínských investic se nekonal

Když v roce 2014 začala čínská společnost CEFC v Česku skupovat majetek a oznámila, že z tuzemska hodlá vytvořit centrálu pro další expanzi do Evropy, vypadalo to, že útok čínského kapitálu nikdo nezastaví.

CEFC v Česku zpočátku utratila skoro 40 miliard korun, když koupila mimo jiné společnosti Žďas, Pivovary Lobkowicz, fotbalový klub Slavia Praha či podíly ve firmách Travel Service, Médea a Empresa Media, J&T Finance Group a několik luxusních nemovitostí. Jenže později se tato firma dostala do problémů se splácením závazků a nyní musí odprodávat svůj majetek čínskému státnímu konglomerátu Citic Group.

Prezident Miloš Zeman sice v roce 2016 prohlásil, že čínské investice v Česku dosáhnou skoro 100 miliard korun, ale zatím tomu ale nic nenasvědčuje. Z odhadů České národní banky podle deníku Echo24.cz vyplývá, že čínské investice v tuzemsku dosahovaly ke konci roku 2017 necelých 23 miliard korun.

Podle analýzy poradenské společnosti Bisnode objem čínského kapitálu upsaného v základním jmění českých firem přesáhl 6,5 miliardy korun, což je nejvíce v historii. Naopak celkový počet tuzemských společností s čínským vlastníkem dál klesá a je nejnižší od roku 2011.

Ministryně průmyslu a obchodu potvrdila, že Česká republika má o čínské investice i nadále zájem. Ovšem s jednou podmínkou: "Upřednostňujeme projekty s vyšší přidanou a technologickou hodnotou, které budou generovat dobře placená místa a napomáhat přechodu naší ekonomiky k sofistikovanější výrobě a produkci služeb. Takto orientovaná podpora by měla přispět ke zvyšování konkurenceschopnosti českých podniků i ekonomiky jako celku," uvedla ministryně Marta Nováková.

V příštím čísle se zaměříme na Velkou Británii a Irsko.

jarvis_5bef00fe498e3216c8fbc00a.jpeg
Číňané jsou terčem podezření, že za nabídkou ekonomické spolupráce je jen snaha získat potřebná know-how, která následně okopírují.
Foto: Shutterstock
Související
Infografika Čína