Teorie učí, že tzv. velká ekonomika (např. USA) si na rozdíl od malé (většina jiných zemí) může zavedením cla polepšit. Jak se jeví podobné tvrzení ve světle kroků Trumpovy administrativy, jež zavádí cla mimo jiné na dovoz hliníku a oceli?

Americká ekonomika si teoreticky polepší, když výběrem cla zvyšujícího domácí cenu těchto komodit dosáhla mimořádného rozpočtového příjmu. Ten bude větší než ztráta z neefektivního rozšíření domácí výroby těchto kovů (negativní výrobní efekt) plus ztráta ze snížené spotřeby (dražší) oceli a hliníku (negativní spotřební efekt). ­Teoreticky celkově kladný výsledek z této situace ovšem nemusí znamenat pro zemi skutečný přínos.

Praktický pohled spíše potvrzuje tento závěr. Rozhodnutím o clech poukazuje Trump na potřebu zdanění "neférových" dovozců. Nelze ale přeceňovat kladné účinky cel. Příjem z nich určitě nespasí vysoce deficitní federální rozpočet. Prezident se, poněkud pomýleně, při ochraně národní ekonomiky a preferenci domácích výrobců již dříve odvolával na situaci z dob vzniku USA, kdy byly příjmy ze zdanění importérů skutečně rozhodující oproti příjmům z daní od domácích výrobců. Pozitivní fiskální efekty cel se tak v nynější, zcela opačné situaci příliš neprojeví.

Ještě problémovější mohou být teorií předpokládané negativní důsledky cel. Podnítit růst domácí výroby, zejména průmyslové, v dlouhodobě upadajících odvětvích (viz ocel) je jedním ze stěžejních Trumpových předvolebních slibů. Úskalím při revitalizaci takové produkce jsou za daného stavu její vysoké náklady, a tedy nízká konkurenční schopnost. Nedojde-li k nápravě, je obnova možná pouze pod ochranou zvýšených cel: výroba tak sice poroste, avšak s přívlastkem neefektivity. Neefektivní a drahá domácí výroba základních vstupů, jako jsou ocel či hliník, se pak bude promítat do nákladů a efektivnosti jejich "spotřebitelů", tj. do vysokých cen a nekonkurenceschopnosti řady dalších oborů v USA.

Protekcionismus prosazený Trumpem tak brání skutečně funkčnímu řešení prosperity výrobců kovů, potažmo i dalších odvětví. Východiskem není jejich "celní resuscitace", ale strukturální změna. USA si ponechají tu část výroby, kterou mohou úspěšně modernizovat a dosáhnout velmi specializované produkce s vysokou přidanou hodnotou; zbylý standard pak přenechají dovozcům.

"Přidruženým efektem" uvalení cel ve velké ekonomice je ovšem i dopad na světové hospodářství. I ten je teoreticky negativní a o jeho stejném vyznění v praxi lze těžko pochybovat. Mimo uvedené ztráty velké ekonomiky poklesne i její import, což značně omezí poptávku a zasáhne další světové výrobce. Vznikne mezera mezi vyššími "chráněnými" cenami v USA a nízkými světovými cenami vlivem přetlaku nerealizované nabídky. Realitou se pravděpodobně stanou i obchodní války, které vyvolá uvalení odvetných cel ze strany postižených zemí.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru Odebírat