První varování přišlo před několika týdny, když Evropská komise upozornila vládu v Římě, že její představy o rozpočtu na příští rok jsou v rozporu s italskými závazky vůči ostatním členům Evropské unie a eurozóny. Za klíčový problém třetí největší ekonomiky eurozóny označila masivní státní zadlužení rovnající se 130 procentům hrubého národního produktu. Vítězové jarních voleb nyní chtějí, aby jim pomohli ti, kteří jim pomohli k moci, totiž voliči.

Jak k tomu koalice dvou protestně populistických stran, spíše pravicové Ligy, dříve Ligy severu, a spíše levicového Hnutí pěti hvězd, došla? Jednoduše tím, že dává přednost plnění svých předvolebních slibů, které se v účtech nedají vzájemně skloubit, protože ligisté z bohatšího severu chtěli škrty v daních podpořit podnikání, zatímco v katalogu hvězdářů zářil základní všeobecný příjem pro všechny. Větší investice státu mají povzbudit hospodářský růst a ten zase vyšší příjmy státu, který by potom mohl snižovat své zadlužení. Potíž je v tom, že tento nikoli nový nástroj se vždy neosvědčil a v případě Itálie, kde se odhady vývoje ekonomiky výrazně liší, je ta pravděpodobnost ještě nižší. V Římě vidí příští rok růst na úrovni 1,5 procenta HDP, zatímco v Bruselu jej odhadují na 1,2 a Mezinárodní měnový fond na rok 2020 předpovídá jedno procento s tím, že ve stejné době se rozpočtový deficit přehoupne přes tři procenta, což je hranice, kterou si členové eurozóny slíbili nepřekročit.

To, co vypadá jako hříčky s procenty, má pro zemi na jih od Alp zásadní význam. Od jara, kdy volby vyhráli protestní populisté se svými sliby, se zvyšuje rozdíl v úročení italských a německých vládních dluhopisů, což znamená, že vládě v Římě se obsluha jejího dluhu prodražuje. Proto vzkazuje do Bruselu, že trvá na návrhu rozpočtu, a vyzývá daňové poplatníky, aby nakupovali vládní dluhopisy. Nápad to není zcela beze smyslu, protože v minulosti občané držívali jejich velkou část. V minulých týdnech však bylo patrné, že Italové začínají hlasovat peněženkou, když si své úspory převádějí na účty švýcarských bank, což velice nepříjemně připomíná nálady Řeků v době, kdy jejich zemí otřásala finanční a hospodářská krize.

Když se k moci dostanou ti, kteří ji dosud neměli, čeká je zkouška odpovědností. Zažili to kdysi němečtí Zelení, když na podzim 1998 vstoupili do vlády a na jaře 1999 museli rozhodovat, zda podpoří útoky proti Miloševičovu režimu v Bělehradě, což stranu složenou z bývalých pacifistů a ochránců životního prostředí málem rozložilo. V italském případě si Liga a Hnutí pěti hvězd budou muset vybrat, zda se budou držet předvolebních slibů, anebo zda svým voličům přiznají, že právě splněním těchto slibů by jim možná více uškodily, a navíc ještě otřásly celou eurozónou.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru