Euro za 26 korun? Ano, to je znovu realita. Česká měna ve středu odpoledne tuto hranici prorazila, a vrátila se tak zpátky o 14 měsíců. Tedy do doby, kdy se postupně vzpamatovávala z následků intervencí České národní banky, které kurz na tři a půl roku vyhnaly nad hranici 27 korun za euro. Od začátku intervenčního režimu uběhlo pět let, od jeho konce už rok a půl a koruna stále (pro jednou se ohrané analytické klišé báječně hodí) "hledá směr".

Ekonomické ukazatele − a to hned vlastně všechny hlavní − by přitom měly směr určit docela jednoznačně. Koruna by měla posilovat. Nejde přitom o očekávání založená na zbožném přání a přesvědčení o české výjimečnosti. Opravdu pro to mluví ekonomická situace. Zdaleka nejdůležitějším parametrem, který (za normální situace) vývoj (normálních) měn spoluurčuje, je úrokový diferenciál a očekávání jeho vývoje. Jednoduše řečeno – jde o rozdíl úroků v jednotlivých zemích či měnových blocích. Rozdíl mezi Českem a eurozónou je v tomto ukazateli extrémní. Zatímco když si banka uloží u ČNB peníze za základní sazbu, vynese jí to nyní 1,75 procenta, v eurozóně by musela počítat s tím, že jí záporný úrok stanovený Evropskou centrální bankou ukousne nezanedbatelné čtyři desetiny procenta. Bezrizikové uložení peněz je tedy v Česku na první pohled výhodnější. A co víc, zatímco v eurozóně není zvýšení úroků v dohledu a ECB teprve utlumuje program kvantitativního uvolňování (které samo o sobě euro též oslabuje), v Česku se počítá s dalším růstem sazeb. Kolik jich bude, je otázka, ale že v dalším roce nějaké zažijeme, je takřka jisté. Když situaci srovnáme třeba s očekáváními trhu i ČNB panujícími na začátku roku, je tempo růstu překvapivé.

Za důvod pro růst koruny můžeme považovat i dlouhodobý hospodářský růst. Středeční odhad vývoje ve třetím čtvrtletí nebyl bůhvíjak oslnivý a zřejmě přispěl k propadu koruny, ovšem jde jen o předběžné číslo a hlavně: dlouhodobě je expanze české ekonomiky vyšší než tempo růstu eurozóny a není důvod čekat změnu. Ostatně s tímto předpokladem pracuje i ČNB.

Co tedy korunu sráží? Rovnou můžeme vyloučit politická rizika. I když je skandál oslabující současného premiéra hrozivý, karty jsou rozdané tak, že těžko předpokládat trvalejší vládní krizi. Nic menšího finančníky nerozhází. Obvyklým vysvětlením jsou "globální vlivy" a odliv kapitálu do dolaru. To jistě vliv má, ale vysvětluje to opravdu oslabení vůči euru? V nouzi můžeme přidat obavy z toho, co bude česká měna vyvádět na konci roku, kdy se banky budou znovu snažit zbavit se každé koruny, aby platily nižší odvody do rezolučního fondu. "Uklízet" mimo svou bilanci budou, ostatně jako už loni, stamiliardy, ale ani to by nemělo korunou s takovým předstihem cvičit. Jako jediné relevantní vysvětlení nám zbývají biliony korun, které ČNB vytvořila bojem za slabou měnu. Ty nemizí a způsobují, že předpovědi vývoje kurzu, a to i ty, s nimiž počítá centrální banka, nemají o moc větší cenu než papír, na němž jsou vytištěny.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru