Úspěch Evropské unie chápeme i jako úspěch Poláků. Jen tvrdě hájíme své zájmy, stejně jako západní země, říká o sporu s Bruselem polský premiér

Polský premiér Mateusz Morawiecki přijíždí do Prahy na společné zasedání české a polské vlády v doprovodu svých ministrů. Jeho setkání s českým kolegou Andrejem Babišem se zdají být čím dál častější, jak si oba budují svoji pozici na evropské scéně a ocitají se ve sporu s většinou ostatních států Evropské unie například o přístup k uprchlíkům.

S Morawieckim, který HN poskytl před příjezdem do Prahy exkluzivní rozhovor, jsme hovořili den poté, co Varšavou prošel nejspíš největší průvod za poslední desítky let oslavující vyhlášení polské nezávislosti. Premiér kráčel v jeho čele spolu s dalšími politiky, ale organizátory pochodu byli krajní nacionalisté, kteří také v rámci pochodu spálili vlajku Evropské unie.

HN: Po nedělním pochodu nezávislosti ke 100. výročí Polska se nejde nezeptat: kde je podle vás hranice mezi patriotismem a nacionalismem?

V tom pochodu jsme měli jasno, co je patriotismus, protože se ho zúčastnil za více než třicet let asi nejvyšší počet lidí, kteří vyjadřovali svoji radost. Všude se na okraji najdou lidé s mnohem radikálnějšími názory, v krajní levici, krajní pravici. Je potřeba to tak brát. Jsme velmi spokojení a hrdí na klidný průběh toho pochodu a množství lidí, kteří přišli, když se podíváme na to, co se děje v ulicích Londýna či Paříže.

HN: Jste vzděláním historik. My Češi občas úplně nechápeme, proč jsou Poláci tak často ponořeni v historii. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Takovou otázku jsem dlouho nedostal. Když se podíváte, co se tu v dějinách odehrálo, historie byla pro nás důležitější než pro jiné národy a státy. Měli jsme šanci být řekněme na tehdejší poměry velkým impériem, a ztratili jsme ji. Tohle je v Polácích někde hluboko uložené. Později jsme spadli na samé dno historie. Po dělení Polska měli i naši bratři Maďaři svůj díl státu v rámci rakousko-uherské monarchie. Ta historická sinusoida byla dost hluboká, podobně jako v Česku, i když jinak. U vás jste po Bílé hoře také přišli o svoji elitu a dlouho jste obnovovali svoji státnost. Takže pro oba naše národy byl rok 1918 časem nové naděje. Od toho bych odvozoval, že Poláci mají sklon přemýšlet nad událostmi v historickém kontextu. A i proto se díváme na budoucnost jako na velkou šanci, kterou nám historie dala a kterou máme ve svých rukou, na vybudování silné Evropské unie a v jejím rámci silné Visegrádské skupiny a Trojmoří.

HN: Co v této situaci nejvíce Čechy a Poláky spojuje a co dělí?

Poláci a Češi si rozumějí jako málokteré národy v Evropě. Nevidím mnoho věcí, které nás dělí − kromě Sudet a Karpat (pohraničních hor, pozn. red.). Nevidím konflikty zájmů. V otázkách evropských a světových problémů vystupujeme jednotně, to je nejdůležitější kritérium. Máme vzájemně se doplňující ekonomiky, které jsou v jistém smyslu i konkurenční. Češi jsou pro nás velmi důležitým obchodním partnerem a velmi mě těší, že obchodní výměna mezi námi roste nejrychleji. Nevidím strategické věci, které by nás rozdělovaly. Už když jsme s premiérem Babišem byli oba ministry financí, společně jsme bojovali na evropském fóru o zavedení novátorských řešení v daňovém systému. Ty nám, Polákům, velmi pomohly při současném zavedení štědrých sociálních programů dosáhnout nejlepších výsledků ve výběru daní možná za posledních třicet let. Možná říkám proto, že uvidíme, jak dopadne letošní rok, ale z hlediska rozpočtového deficitu a veřejného dluhu, tedy tvrdých parametrů, zafungovaly různé mechanismy utěsňování daňového systému. A i v rámci kritických témat, jako je brexit či migrace na jihu, je naše stanovisko velmi blízké tomu českému.

HN: Když mluvíme o premiéru Babišovi, on je pragmatikem bez ideologie, bývalý člen komunistické strany a jeho vláda je závislá na hlasech komunistů. Vy pocházíte z antikomunistické rodiny a ideologie vaší strany je také antikomunistická. Jak si tedy rozumíte, jaký k němu máte vztah?

S panem premiérem mám velmi dobrý vztah, to jsem ukázal v Karlových Varech, kdy jsem s ním pil nejlepší pivo na světě − tedy české, i když možná v malých místních pivovarech v Polsku se dělá lepší. Tu otázku, kterou považuji za pěknou provokaci, bych ještě dotáhl dál. Všichni čtyři premiéři visegrádských zemí pocházejí z jiných politických skupin v Evropském parlamentu − premiér Babiš je v ALDE, premiér Pellegrini u socialistů, premiér Orbán u lidovců a premiér Morawiecki ve skupině evropských konzervativců. Máme však společenství zájmů, ale to nejsou jen zájmy, to je něco víc. Duchovní společenství je možná zase příliš silný výraz, ale určitě společné zájmy je zase málo − spíš tedy společenství vzájemného porozumění a pochopení, které vychází, abych navázal na vaši historickou otázku, ze společně prožitých historických dramat a dnes společných zájmů.