Když jsem se jednoho dne díval na Akropoli ze střechy jistého aténského domu, vzpomněl jsem si na slova Samuela Becketta: "Vždy unavený. Vždy selhávající. Nevadí. Zkus to znovu. Chybuj znovu. Chybuj lépe."
Aténská demokracie, ryze mužská záležitost, zdaleka ne univerzální, selhala ve vhodný čas.
Přesto, pozorovat tuto bílou citadelu v rozbřesku nad Aténami znamená připomenout si tisíciletí lidského úsilí vytvořit systém, který by občanům umožňoval výkon moci tím, že vhodí do urny hlasovací lístek. Vládu lidu, skrze lid a pro lid, jak to definoval Lincoln.
Zkus to znovu. Chybuj znovu. Chybuj lépe.
Je důležité nahlížet na naše dnešní lopotné úsilí o demokracii v určité perspektivě. V nejlepší ze svých podob je demokracie systémem, který opravňuje svobodné občany, aby se podíleli na utváření svých osudů. V té nejhorší šarádou, v níž občanské vazby erodují, moc se hromadí v rukou několika jedinců, sledování vlastního prospěchu se stává normou a tolerance a zdrženlivost jsou pohlceny vytím lůzy. Pak se samo slovo stává falší, přetvářkou používanou autokraty, jako je Vladimir Putin.
Řecký Parthenon nás nabádá k tomu, abychom byli tvrdošíjní v záležitostech posvátnosti pravdy.
Co se dočtete dál
- Jak by měli politici vnímat to, co jim ve volbách vzkazují voliči?
- Potřebujeme podle Rogera Cohena v době moderních technologií a sociálních sítí ještě vůbec zastupitelskou demokracii?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
