Odstraněním konkurence exekutorů ráj nenastane

V debatě týkající se teritoriality je vytvářen dojem, že exekutoři jsou povýtce lidumilové, kteří by nejraději chudým ze svého trochu přilepšili, a jen lítá konkurence (jiných lidumilných) je nutí k praktikám, kvůli nimž se stávají postrachem. A že tedy to prostinké opatření, že konkurence zmizí, nastolí bezmála ráj na zemi. Ve skutečnosti by ale odstraněním konkurence pravděpodobně negativní jevy nezmizely.

Co ony jevy jsou, tedy co vlastně lidem na exekutorech vadí? Moje zkušenost je taková, že to základní, na co si lidé stěžují, nebývá ani samotný postup exekutora, ale to, že z na počátku nevinného závazku vznikl dluh tak velký, že na jeho umoření v lepším případě padne celý majetek, v horším se jej nikdy umořit nepodaří, jen stále narůstající příslušenství bude odčerpávat vše, co dlužník v budoucnu vydělá. Dokud bude naše právo připouštět a v některých oblastech přímo působit takové nárůsty dluhů, nářky na exekutory nepřestanou. Hlavní dnešní problém tak teritorialita dozajista neodstraní.

K tomu se přidávají stížnosti na jednotlivé agresivní, a někdy zřejmě dokonce kriminální praktiky některých (nelze dosti zdůrazňovat, že jen některých) exekutorů, jejich zaměstnanců nebo i třetích osob: dlužníci bývají pod pohrůžkou zabavení (prakticky bezcenného nebo i nezabavitelného) majetku nuceni "sehnat" hotovost, což obyčejně znamená zadlužit se jinde a víc, někdy jsou prý na lichváře zaměstnanci exekutora přímo odkazováni. Dlužníci, kteří vlastnili nemovitost, si pravidelně stěžují na její mimořádně nevýhodný prodej (třeba i jen za desetinu tržní ceny) buď v exekuci samotné, nebo některému z "podnikatelů", kteří se na tyto situace specializují a svou "pomoc" dlužníkům aktivně nabízejí, jakmile se z veřejně dostupných seznamů o exekuci dozvědí. Znamená to ale automaticky, že odstraněním konkurence tyto praktiky odpadnou?