Je Babišovo volání "Do zbraně!" upřímné?

Naši vojáci by se měli podle Andreje Babiše znovu zapojovat přímo do bojových misí NATO, konkrétně proti "mezinárodním teroristům". Premiér to prohlásil v Paříži, při oslavách konce první světové války. Je to nečekaně silné vyjádření, které zaslouží několik pochvalných poznámek. Ovšem také pár doplňujících, a nikoli neznepokojivých otázek.

V základní politické rovině si pre­miérova slova zaslouží ocenění. Jde o deklaraci, že Česko nebude couvat ze zahraničních misí NATO a že je ochotno podílet se na nich intenzivněji než dosud. To je v době, kdy se naše účast v misích začíná zpochybňovat a kdy exministr zahraničí Lubomír Zaorálek volá za přikyvování komunistů, SPD a Václava Klause mladšího po stažení našich vojáků z Afghánistánu, potřebný signál. Česko se skrze Babišovo vyjádření navenek projevuje jako spolehlivý spojenec, a může tím pádem legitimně očekávat, že v případě nouze nezůstane samo. Je to zároveň důležitá zpráva dovnitř Česka: hnutí ANO, kterému je vyčítána názorová gumovost, má snad alespoň v otázce civilizační příslušnosti jasno a nehodlá se otevřeně spojovat se silami, které pošilhávají jiným než západním směrem. Potud dobře. A teď otázky a pochybnosti.

Zaprvé: Pokud měl premiér na mysli Afghánistán, je nápad na aktivní bojové nasazení sporný. Smysl nynější mise, v níž (nejen) naši vojáci primárně pomáhají afghánské armádě, je v tom, aby kontrolu postupně převzaly místní ozbrojené síly. Částečně se to daří. V zemi je nyní 16 tisíc vojáků NATO a bezpečnostní situace je srovnatelná s dobou, kdy tam bylo 150 tisíc Američanů. Návrat k aktivním bojovým misím prováděným hlavně západními jednotkami by znamenal fixaci masivní vojenské přítomnosti na neurčito. Což by byla sporná strategie. Mezi vojáky se traduje výrok Lawrence z Arábie: "Je lepší nechat to dělat místní hůře, než abyste to za ně dělali dokonale."