Viktorie Chotěborská chodí do deváté třídy a je členkou ekologického parlamentu své základní školy. Je přesvědčena, že by potraviny malých farmářů měly ve většině domácností nahradit průmyslově zpracované jídlo. "Potraviny se mi tady líbily nejvíce. Zkoušeli jsme párky a klobásy, které vůbec nebyly tak růžové jako z obchodu a chutí byly prostě nesrovnatelné," prohlásila Viktorie při návštěvě Ekofarmy Bošina ve Vernéřovicích nedaleko Broumova. Pro ekologické zemědělství nadšeně horoval i další člen exkurze, Viktoriin spolužák Matěj Hladík: "Takové farmy by měly být po celém Česku, a ne jen někde, abychom tam jezdili na exkurze. Já chci, aby nám tahle planeta vydržela ještě dlouho, a když budeme vyrábět jídlo jako dosud, tak to Země nezvládne. Já mám rád ekologii, proto jsem v ekotýmu. Všechny ty 'supráče' bych nejraději zrušil," prohlásil poučeně Matěj. Exkurzi na farmě pro ně zorganizovalo centrum ekologické výchovy z Horního Maršova.

"Když jsme byli na studijním pobytu v Tyrolsku, moc se mi líbilo, že tam zvou zemědělci lidi na farmy na občerstvení ze svých produktů. Děti, které k nám občas jezdí na exkurze, si u nás samy chystaly jednohubky s domácími pomazánkami, třeba naší škvarkovou, a ozdobily si je u nás vypěstovanou zeleninou. Vyrobily si svačinku z ovčího tvarohu a jogurtu s arónií − černou jeřabinou. A k obědu si uvařily farmářské brambory s naší cibulí, mrkví, petrželí, dýní, paprikou a bylinkami. Taky ochutnaly polévku uvařenou z našich dýní," líčí Lucie Bošinová, která na Ekofarmě Bošina hospodaří spolu s manželem Janem a několika zaměstnanci.

Jenže exkurze jsou jen výjimečnou událostí. Lucii Bošinové by se líbilo, kdyby mohla obdobně jako selky ze zmíněných rakouských a italských farem častěji navařit pohoštění návštěvníkům, ale to by si musela nechat schválit další provoz − pro změnu restauračního zařízení. "V Tyrolsku jsme byli na farmách, kde selky běžně uvaří, napečou a pozvou lidi na domácí jídlo. Dělají to v porovnání s námi v podstatě na koleně. Nám to ovšem neumožňují předpisy, přestože máme jako farma s vlastním biozpracováním masa ten nejvyšší status, a kdyby nám nějaké produkty z domácího prodeje zbyly, mohli bychom je prodávat v celé Evropské unii," konstatuje s povzdechem Bošinová. "Jenže nechat si schválit restaurační zařízení by znamenalo, obrazně řečeno, mít tři další dřezy a spoustu podobných zbytečností. Do toho se teď pouštět nechceme. Je zvláštní, že je farmy v zahraničí nepotřebují, i když se musí řídit stejnými unijními předpisy," doplňuje svou ženu Jan Bošina.

Kdo žije na farmě u Bošinových?

◼ 300 kusů dobytka plemene Salers
◼ 150 prasat druhu mangalica
◼ 400 kuřat
◼ 100 hus
◼ 100 perliček
◼ 20 králíků
◼ 20 morčat jen tak pro radost
◼ 10 koček
◼ čtyři koně
◼ čtyři kozy
◼ čtyři psi
◼ jeden osel

Dříve biozvířata museli prodávat

Farmu si pořídil hned po studiích v roce 2001 v podstatě bez koruny do začátku. Dnes manželé Bošinovi obhospodařují 370 hektarů půdy, z nichž 300 hektarů je vlastních. Chovají stovky kusů prasat a hovězího dobytka. Ani jeden z nich přitom není z farmářské rodiny. "Otec sice nebyl zemědělec, ale vždycky, i za totality, měl nějaké ty ovečky. Líbilo se mi to, takže jsem šel studovat napřed střední a pak vysokou zemědělskou. Bratr si pořídil farmu po revoluci a já mu tam jezdil o víkendech pomáhat. Nějaký jeho známý ho upozornil, že na bývalém státním statku ve Vernéřovicích několik let nikdo nehospodaří. Tak jsem si v tomhle zapadlém koutě pronajal první pozemky," vzpomíná Jan Bošina. Dnes se věnují hlavně chovu masného skotu francouzského rustikálního plemene Salers a původně maďarských chlupatých prasat zvaných mangalica. V obou případech jde o typy zvířat, která se výborně hodí pro volný biochov v podhorské oblasti.

Na rozdíl od Jana, který je vystudovaný zemědělec, absolvovala Lucie pedagogiku na Ostravské univerzitě. Že se jednou stane selkou, jak hrdě nazývá svou roli na farmě, ji dříve ani nenapadlo. Do Adršpachu jezdila s kamarády na skály. Pak se nechala mladým farmářem pozvat na vyjížďku na koních a přesně si pamatuje, kde za kapličkou u lesa přeskočila jiskra a zamilovala se. "Všechno mě tu očarovalo. Nádherná krajina, příroda. Od začátku se mi moc líbilo, že Honza hospodaří ekologicky. Oběma nám to přijde úplně přirozené, protože si myslíme, že do jídla ani půdy žádná chemie nepatří. Chtěla jsem ale, abychom ekologický chov zvířat nějak zúročili," líčí Lucie Bošinová. Stejně jako mnoho dalších farmářů i Bošinovi zpočátku zjara odchovali své tele, které na podzim prodali, takže tím ztratilo hodnotu biozvířete. Jenže neměli jinou možnost − každou vydělanou korunu museli investovat do nákupu půdy a pořízení potřebné techniky. Teď už techniku mají a další půdu nekoupí, i kdyby chtěli − téměř žádná už není na prodej. Ani stáda už tím pádem nemohou moc rozšiřovat. Peníze tedy mohou jít i do budov a jejich energie do dalšího zkvalitňování produkce.

"Moc jsem si přála mít vlastní zpracování masa. Chtěla jsem lidem nabízet kvalitní potraviny bez nezdravých chemických přísad. Využila jsem mateřskou a začala studovat vše dostupné. Pídili jsme se s manželem po kdejakém semináři. Musela jsem se naučit vše o různých druzích masa, o jeho bourání a zpracování. Zjistit, jak se dělají provozní a sanitační řády," vypočítává Bošinová.

A Jan přiznává, že vysokoškolské vzdělání brzy přestalo dostačovat: "O ekologickém zemědělství padla na škole snad jen zmínka. Vše jsme se tím pádem učili za pochodu. Navíc teď vypadá zemědělství jinak než před patnácti lety. Už i k řízení traktoru, který jezdí podle GPS souřadnic, potřebujete odborníka. Na druhou stranu dnes na naši poměrně velkou výměru stačí, když jezdím já a všeho všudy dva zaměstnanci. Naštěstí, protože v zemědělství je problém sehnat kvalitní pracovníky."

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 40 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru