Kdybychom tehdy věděli, že je tu znečištěná půda a voda skoro za půl miliardy korun, tak to nekoupíme, říká jednatel kompostárny a kafilerie SAP Mimoň Radko Skůček a rozhlíží se po areálu firmy. Budovy někdejšího státního Veterinárního asanačního ústavu Mimoň nedaleko bývalého vojenského prostoru Ralsko zprivatizoval spolu s dalšími kolegy v roce 1993, přičemž pozemků se privatizace netýkala. V první vlně ještě nebyl povinný ekologický audit a znečištění nebezpečnými chemikáliemi nikdo neřešil. Mimoňská kafilerie se ovšem brzy zařadila na seznam nejzávažnějších ekologických zátěží, které zbyly z dob komunismu a po sovětské armádě.

Při druhé privatizační vlně se už stát novým vlastníkům zavázal, že vyčištění zaplatí. Likvidace ale celých 20 let provází řada problémů a neshod. Podle kritiků jsou pomalé a prodražují se.

Kolik je přesně na území Česka starých ekologických zátěží, se neví. Odhady mluví o deseti až dvaceti tisících lokalitách se znečištěnou povrchovou nebo podzemní vodou a zasaženou půdou. Ministerstvo životního prostředí chystá velkou inventuru kontaminovaných míst a do dvou let chce všechny staré zátěže zmapovat. Databáze v minulosti registrovala jen ty, kde probíhal průzkum nebo sanace, tedy asi jen pět tisíc lokalit. Ministerstvo financí, které převzalo závazky státu, slibuje změny a personální posílení odboru, který zátěže řeší.

Desítky vrtů u Ploučnice

Za budovami mimoňské kafilerie, kterou v roce 1943 vybudovali Němci, jsou v zemi desítky sanačních vrtů. Čistí zamoření od perchloretylenu, jenž patří mezi chlorované uhlovodíky. Všechny vrty jsou v povodňové zóně řeky Ploučnice, která končí těsně u zdi první tovární haly.

Na konci 80. let se v nedaleké obci Hradčany vyšetřovalo zasažení zdroje pitné vody touto rakovinotvornou látkou, podezření ale padlo na sovětskou armádu, která s ní ve vojenském prostoru Ralsko čistila motory. Veterinární ústav ji ale používal také a ve velkém. Že s ní manipuloval zřejmě velmi neopatrně, vyšlo najevo až po revoluci. "Používala se socialisticky. Kontroly byly, ale potrubí bylo různě děravé a látka asi unikala pryč," vzpomíná Skůček, který v ústavu pracoval jako technik.

Geologický průzkum v Mimoni v roce 1995 zjistil, že nebezpečná látka zamořila půdu až do 30 metrů pod zem a unikala i do blízké řeky. Ohrozila tak podzemní vody na několika kilometrech čtverečních v oblasti Severočeské křídy. Okolní vesnice dodnes čerpají pitnou vodu z cisteren. Výkonný ředitel SAP Pavel Koštejn zdůrazňuje, že nově vzniklá firma už v roce 1993 látku nepoužívala, protože hned po svém založení přešla na jinou technologii.

"Nikdo nečekal, že pod podniky, ve kterých se používaly chlorované uhlovodíky, se najde tak silné znečištění," říká odbornice Eva Tylová, která dříve dvakrát vedla Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP) a byla i náměstkyní ministra životního prostředí. Chlorovanými uhlovodíky, které se v přírodě špatně rozkládají, byly kontaminovány téměř všechny lokality odmašťoven, areály po chemických čistírnách nebo chemické výrobě. V mimoňské kafilerii před zahájením sanace látka překročila limity v povrchové vodě až desetkrát.

V roce 1995 podepsala firma se státem ekologickou smlouvu, v níž se Fond národního majetku zavázal, že likvidaci škod zaplatí. A pokud by nestačila původní částka 70 milionů korun, navýší ji. Peníze se vyčerpaly během tří let. "V roce 1995 jsme státu podali pomocnou ruku, abychom pomohli spoluorganizovat sanace, přestože jsme kontaminované pozemky pod budovami nevlastnili. To jsme ještě netušili, v jak velkém rozsahu to znečištění je. Dodnes na to doplácíme, a proto se se státem nyní soudíme," říká Skůček.

Hájí se dodatkem, který se státem k původní smlouvě v roce 2002 podepsal. V něm se podle názoru jeho právníků stát zavázal, že území od ekologické zátěže vyčistí celé a že ve výběrovém řízení najde sanační firmu. "Kdyby to tenkrát stát dokončil, sanace by vyšla levněji," je přesvědčen Skůček, jehož firma v posledních letech pozvolna přechází na podnikání s kompostem. Státní garance k odstranění ekologických škod se v dodatku smlouvy vyšplhala až k 351 milionům korun. Teprve poté, co se stát k likvidaci zátěže zavázal, firma SAP Mimoň podepsala kupní smlouvu na pozemky.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V článku se dále dočtete
  • Proč se firma SAP Mimoň se státem soudí.
  • Argumenty ministerstva financí.
  • Čeho se bojí firmy, které stále nesou ekologické zátěže.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.