Brexit: čas rozhodování

Pro politiky platívá, že se zapeklitými věcmi se dá pohnout až vteřinu před datem, po němž už se nedá nic dohnat. V případě brexitu, odchodu Spojeného království z Evropské unie, by to mělo být právě nyní, mají-li dohodnutý text smlouvy schválit britský parlament a zákonodárné sbory sedmadvaceti zbývajících členů unie do jara příštího roku. Ale i kdyby se jednání zčistajasna pohnulo, zůstane tu jedno velké jenže.

Konec příštího týdne mají prezidenti a premiéři osmadvacítky vyhrazen pro případný mimořádný summit, kde by mohla být schválena dohoda popisující podmínky odchodu a podobu příštích britsko-unijních vztahů. Většina, možná až 95 procent, textu dohody je prý na světě a poslední překážkou je definice vztahů mezi severní a jižní částí irského ostrova. Je totiž nutné vymyslet stav, který by co nejméně, nejlépe vůbec, nezbrzdil pohyb zboží mezi Severním Irskem, jež je součástí Spojeného království, a Irskou republikou, jež zůstává členem Evropské unie. Pokud se nebude rýsovat tvar tohoto kulatého čtverce, nemá smysl na summit ani jezdit.

To je ale jen část problému s brexitem. Zásadní podmínka mezinárodní dohody zní, že ti, kdo se pod ni slavnostně podepíšou, ji také doma obhájí a prosadí. Na vlastní kůži to zažil Jacques Chirac, který nechal v květnu 2005 rozhodovat o osudu evropské ústavní smlouvy v referendu. Většina Francouzů smlouvu odmítla a z prezidenta klíčové unijní země se na dva zbývající roky jeho mandátu stal politicky mrtvý muž. Britské premiérce Therese Mayové hrozí podobná past.

Ať už se předsedkyně vlády pohne blíže k zastáncům tvrdého brexitu, tedy co největšího odtržení od EU, nebo vyhoví těm, kteří by rádi pro Británii uchovali třeba společný celní prostor s Evropskou unií, jak chce nejnovější prohlášení padesátky osobností domácího byznysu, může si být jista, že narazí.