Seděli jsme v hospodě, v tom českém chrámu tolerance a demokracie. Kamarád se napil piva a zeptal se: "A co si ty myslíš o změně času? Má být trvale letní, nebo zimní?"

Zaskočil mě. V tu chvíli jsem si nemyslel nic. "Je mi to celkem jedno," odvětil jsem, předpokládaje, že tím to bude vyřešeno. Že využijeme oné výsady mužů, kteří se znají dlouho a dobře, a tudíž mohou u piva jen sedět a mlčet. Případně sem tam prohodit něco nedůležitého, například o dívkách procházejících kolem.

To jsem však netušil, jak naléhavý se problém jeví mému příteli.

"Děláš si legraci? Tobě je jedno, že tu chce Babiš zavést celoročně zimní čas? A že i v létě bude v sedm hodin tma?" řekl temně.

Odpověděl jsem, smířlivě a spíše coby konstatování, že žádný zimní čas neexistuje. Že jsme v Evropě od roku 1979 měli zavedený čas letní a ten by teď měl být zrušen.

Přítel popuzeně zaprskal. "Tedy zrovna od tebe jsem tak laciné slovíčkaření nečekal. Vážně nechápeš, že se teď rozhoduje o něčem, co tady bude další desítky let? A co odskáčou především naše děti?"

Už jsem měl na jazyku, že to asi nechápu… ale VTOM se to stalo. Ta zákeřná věc, která často přichází většinou bez varování a náhle. A o to je nebezpečnější.

Může se přihodit komukoli, a zvlášť v poslední době má už parametry epidemie. Udělal se mi názor.

Udělal se mi názor na něco, co mi ještě před minutou bylo jedno a o čem nic nevím. Ale o to byl ten názor silnější a dral se ven.

Abych to shrnul, v následujících dvou hodinách jsme nejprve v poklidu, pak v mírném neklidu a nakonec v rozčilení prodebatovali všechny aspekty změny času.

"Cha, ty jseš jeden z těch hlupáků, kteří si myslí, že když bude v zimě letní čas, bude horko a budeme se chodit koupat k rybníku?" přistihl jsem se, jak v jednu chvíli kvičím.

"Kdyby ses poslouchal a měl v hlavě kus mozku, sám se ze sebe rozpláčeš," zaslechl jsem v jiný moment z protější strany stolu.

Předpokládám, že na začátku debaty jsme každý měli více či méně silný POCIT, jak by bylo lepší, aby se změna času v Evropě vyřešila. Po dvou hodinách námi oběma cloumala JISTOTA, že to víme.

A že víme také to, co se stane, když se evropští politici nakonec rozhodnou opačně. Že je to cesta… a teď si vyberte: do pekel, na Východ, do háje či na spoustu dalších míst, která už nelze konkretizovat.

Naštěstí, jak jsem už zmínil, je hospoda českým chrámem tolerance. Kdybychom s přítelem debatovali na Facebooku, už jsme se vzájemně zablokovali. U piva jsme se zachovali jako džentlmeni. Rozpočetli na korunu přesně útratu a se zabručením pozdravu jsme se rozešli. "Že jsem si kazil večer," měl jsem v očích, zatímco v těch jeho stálo: "To už by snad bylo lepší, kdybych se doma se ženou díval na TV Barrandov."

Hned jsem se také šel podívat na zmíněný Facebook, pak Twitter a pro jistotu ještě Instagram. A pozoroval onu zajímavou, byť známou a vyzkoušenou věc. Ti z mých přátel, kteří zastávali MŮJ názor, byli vesměs chytřejší, sympatičtější a vzdělanější. Nebyli militantními křiklouny hloupostí, ba naopak SVŮJ, a tedy vlastně NÁŠ názor obhajovali férově a věcně.

Ti DRUZÍ představovali opak. Primitivní demagogové bez špetky slušnosti. Prostě jako můj přítel v hospodě. Až ráno, když jsem vychladl a díky poklesu adrenalinu, testosteronu a dalších chemikálií v oběhovém systému se můj názor trochu zmenšil, mi došlo, jak je to celé bizarní.

Že jde přesně o problém, který nelze vyřešit správně a exaktně. Že cokoli řekneme ("večer bude déle světlo"), lze zpochybnit, a že k jakémukoli racionálnímu argumentu lze postavit stejně racionální protiargument.

A hlavně že v porovnání s tím, co musíme nebo bychom měli řešit − ať už jako lidstvo, nebo jako jednotlivci −, je to problém v zásadě marginální a nedůležitý. A že ho nakonec někdo nějak rozhodne a tak to bude. Navzdory emocím, které námi dnes cloumají, to naše životy ovlivní nepatrně.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • V článku se dále dozvíte:
  • - Jak lidé argumentují takzvanými informacemi ze zákulisí?
  • - Kdy se odvolávají na své děti?
  • - A jaké další argumentační fauly lze použít v debatě o změně času?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru