Nedělní dopoledne. Zrovna teď by se hodilo dodržet původní úděl posledního dne v týdnu: z kostela do hospody. Jenže na fotbalovém hřišti ve Stašově, který má jen něco málo přes čtyři sta obyvatel, se v podzimním dešti rozcvičuje tým IV. třídy skupiny B. O pult stánku s občerstvením se opírá několik místních diváků, půllitr piva a panáka něčeho ostřejšího pohotově při ruce. Není ještě ani deset hodin a někteří z nich už vykřikují, že domů odsud chodí zásadně po čtyřech.
"Jsem úřední osoba, nepiju," přiběhne v okamžiku Václav Zavadil, sekretář Tělovýchovné jednoty Stašov, a obléká si křiklavě zelenou vestu hlavního pořadatele. Nestačí se přitom divit, že o stav nejnižší fotbalové soutěže v zemi se zajímá i někdo jiný než její přímí protagonisté, jejich okolí a pár štamgastů, pro které je víkendový mač dobrou příležitostí, jak si trochu povyrazit.
Bez dětí nejsou dotace
Do prvního výkopu v 10:15 ještě několik minut zbývá. A tak se před dotěrným deštěm schováme pod velkou dřevěnou pergolu, odkud se zápas proti nedalekému Drozdovu chystá sledovat ještě asi desítka skalních fanoušků, kteří se nenechali odradit počasím. "Bohužel, poslední dobou nám to tady dost skomírá, především kvůli nezájmu dětí a mládeže. Tak malá vesnice jako ta naše má obrovský problém sestavit žákovský nebo dorostenecký tým. Už několikrát jsme to zkoušeli, na první trénink se sešlo třeba i patnáct dětí, příště už jich ale přišlo jenom osm a nakonec pět," povzdechne si Zavadil.
Ambicióznější mládež prý míří do větších a lepších klubů ve spádových oblastech, kde mají i větší naději, že se z nich za pár let stanou druzí Ronaldové. "Pro Stašov už potom nikdo nezbývá a bez mládeže nejsou dotace a granty," vysvětluje sekretář. Naštěstí zdejší fotbal výrazně podporuje obec. "Starosta Miroslav Šilhavý je hodně otevřený sportu a především díky němu tady máme krásné zázemí," ukazuje Zavadil na zrenovované kabiny, toalety a drobný stánek s občerstvením, kde už léta čepuje pivo předseda klubu Jaroslav Kešner. O přenosný gril a údajně ty nejlepší klobásy v regionu se zase starají ženy a děti z vesnice.
Oproti jiným hřištím je to stašovské úhledně rovné a sytě zelené. "Máme tady automatické zavlažování, moderní techniku," pochvaluje si Václav Zavadil a vysvětluje, že hned vedle hrací plochy teče potok. "Třeba v sousedních Hořovicích je tráva hnědá a suchá, protože to už je oblast, kde platil zákaz zalévání. My naštěstí patříme pod Beroun."
Navzdory přízni starosty a dobrému zázemí to však se stašovským "béčkem" ještě na jaře vypadalo bledě. "Chtěli jsme to zabalit, odhlásit se ze soutěže. Nebyli lidi, neměli jsme na to nervy. Ale nakonec se k nám přidalo pár kluků ze sousedního Žebráku, tak jsme to dali zase dohromady. Za to jsme hrozně rádi," líčí sekretář Zavadil, jak se podařilo zachránit tým.
Rozhodčí z první republiky
Starosta obce Miroslav Šilhavý přichází s prvním výkopem. Stašovský rodák za zdejší fotbalový klub dlouhá léta hrál a dodnes nesmí chybět na žádném zápase. "Pro vesnici je fotbal důležitý. Když hrajeme doma, je to velká událost, skoro svátek," říká s tím, že hřiště je místo, kde se lidé z vesnice a jejího okolí mohou setkávat, trávit spolu čas a trochu se pobavit.
"Někdy je to fakt vyhrocené, fotbal jsou emoce," souhlasí Václav Zavadil v pořadatelské vestě. "Třeba tomuhle rozhodčímu je už 76 let," ukazuje na svižně pobíhajícího staršího muže v zeleném dresu a s píšťalkou v ruce. "Ten pískal ještě za první republiky!" Přidává se dvojice fanoušků v první řadě, kteří do Stašova pravidelně dojíždějí z Bavoryně.
Kromě peněz a hráčů je problém právě s počtem sudích, kterých má fotbalový svaz nedostatek. "A tak jsme rádi, že si pánové i v tomhle věku a za pár stovek přijdou nechat nadávat. To se kolikrát nestačím divit, co si někdy vyslechnou za jména," popisuje Zavadil drsnější okamžiky zápasů.
"Tak ale tohle je na kartu! Sis je dneska asi nechal doma?!" ozve se v tu chvíli z hloučku dalších fanoušků opodál.
Jinak prý jsou ale hráči, trenéři i pořadatelé velká parta. A i když zápas nedopadne podle představ nebo se při něm strhne rvačka, večer se jde do hospody, kde je prý vždy co probírat: do středy se rozebírá uplynulý víkend, od čtvrtka se tvoří prognózy na ten následující. Koneckonců hospodský Josef Vrba za Stašov kope také.
Zatímco někteří hráči během pauzy po prvním poločase spěchají ke kabinám na cigaretu, Marek Novotný zamíří k nám na tribunu. "Bydlím v Praze, ale tady ve vesnici mám chatu. Jezdíme sem skoro každý víkend," říká současný obránce i záložník v jednom, který dříve působil v Hanspaulské lize, největším oblastním sportovním svazu v Česku. V profesním životě se Novotný věnuje marketingu, reklamě a e-commerce. "Dívat se na fotbal v televizi mě nebaví. Ale zahraju si rád. Hlavně v záloze, tam se hodně běhá," dodává.
Veteráni to jistí
Je to tady silné retro, ale zas to má atmosféru. Kolikrát se stane, že nám na zápas nepřijede žádný další rozhodčí. To si to potom musíme odpískat sami.
"Já se tu motám už přes čtyřicet let," přidává se Václav Zavadil. Dvacet roků už sice po hřišti neběhá, stará se ale o organizaci zápasů a pozoruje, jak lidé stárnou spolu s klubem. "Bez veteránů by to nešlo. Dřív hráli, teď chodí mávat nebo se starají, aby to nějak fungovalo. A to by zase nešlo bez mladé krve, protože hřiště je taky potřeba nalajnovat, válcovat, napnout sítě a hlavně hrát," zdůrazňuje sekretář.
Když začne druhý poločas, vezme do ruky kasičku a obejde fanoušky. Za vybrané peníze se potom uspořádá takzvaná dokopná − rozlučka se sezonou. "Vždy je potřeba uplynulý ročník zhodnotit a to nejde dělat u čaje," směje se. Letos si Stašov nevede špatně, před posledním zápasem, který ho čeká v neděli 4. listopadu, zaujímá s 13 body deváté místo ze čtrnácti.
Budoucnost klubu si ale Zavadil růžově nemaluje. "Bojím se, že za pár let ti starší hráči skončí a nebude je mít kdo nahradit," rozhlédne se trochu posmutněle po hřišti. "Když jsme byli malí, přišli jsme ze školy, zahodili tašky a šli blbnout s míčem," vzpomíná trochu nostalgicky. "Pak jsme se vrátili domů a rodiče nadávali, že jsme zpocení a špinaví. Co by za to teď dali." Dnes je ale důvod k radosti − Drozdov odjíždí s porážkou 1:5 domů a až se Josef Vrba osprchuje a převlékne, může otevřít hospodu.
Co se dočtete dál
- Jak vypadá vesnický fotbal v nymburských Drahelicích?
- V čem jsou raritní jejich šatny?
- Proč i Drahelice mají problém s financemi a sestavením dětské a mládežnické týmy?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi