Katolická církev by měla umět diskutovat, ne lézt na barikády kulturní války, říká kněz a historik Tomáš Petráček. "Pokud se budeme chovat jako Petr Piťha,  který kázal o tom, že kvůli Istanbulské úmluvě budou vládnout homosexuálové a budou vznikat koncentrační tábory, bude nás nakonec společnost vnímat jako netolerantní, nabručenou sektu," tvrdí Petráček v rozhovoru pro HN. Celkový vývoj v české společnosti je podle něj krajně nebezpečný. 

HN: Před dvěma lety jste řekl, že vám dnešní doba připomíná léta 1945−48, kdy se začínaly společnost a režim měnit, a že není jasné, jak to skončí. Už máte jasněji? 

Tomáš Petráček. Katolický teolog, kněz a historik

Vyučuje na Univerzitě Karlově a Univerzitě Hradec Králové, kde vede katedru kulturních a náboženských studií. Akademický kaplan při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové a člen redakční rady revue pro teologii a duchovní život Salve. V roce 2013 ho biskup Jan Vokál jmenoval postulátorem blahořečení umučeného kněze Josefa Toufara.

Je to stále ještě otevřené. Ale v procesu ztrácení kvality české demokracie jsme urazili další kus cesty a náprava bude o to delší a komplikovanější. Jednak vidíme postup Babišova ANO a pak je tu destruktivní působení Miloše Zemana po jeho druhém vítězství. Tragédie obojího je daná mimo jiné neschopností demokratické opozice se zformovat a vygenerovat schopné a důvěryhodné lídry, za kterými by se mohly sešikovat proevropské a demokratické síly. Asi ještě nepřišel ten pomyslný Únor a situace se maličko lepší tím, že se probouzí občanská společnost. Ale zase se zhoršuje tím, že Andrej Babiš mocensky ovládá čím dál větší část českého státu.

HN: V čem vidíte ztrátu kvality demokracie? Demokratické instituce přece nikdo nelikviduje. 

Jednak vidíme "velký personální pochod" napříč institucemi, všude si Andrej Babiš dosazuje vlastní lidi. Snaží se ovládnout mocensky všechny složky státu a vybudovat penězovody směrem k Agrofertu. Stále tady máme na evropské poměry neuvěřitelný střet zájmů politika, který kombinuje politickou, ekonomickou a mediální moc, což znamená, že jsme na tom vlastně mnohem hůř než Polsko a Maďarsko, ačkoli si namlouváme opak. Instituce sice formálně fungují, ale otázka je, jak. Je to patrné třeba na takové věci, jako je čerstvé odložení Babišovy kauzy korunových dluhopisů. To se dá těžko interpretovat jinak, než že stát přestává plnit své funkce.

Volby jsou sice stále svobodné, ale jejich rovnost a férovost je už velmi problematická. ANO  a Zeman do nich mohou nasypat mnohem víc peněz než jejich konkurenti a dělají to i pomocí různých hybridních forem. A když se nenajde nikdo v soudním systému, kdo by byl třeba schopen říci, že billboardy "kniha prezidenta Zemana" jsou hybridní formou volební kampaně, a nařídit jejich okamžité stažení, tak to znamená, že instituce v podstatě nefungují.

A pak se klade otázka, jestli jsou volby ještě v plném slova smyslu demokratické. 

HN:  Nedá se ale říci, že by společnost nějak výrazně protestovala. Není tedy poptávka po tom, co se děje, hlavně zevnitř? 

Určitě ano. Žijeme v historicky bezprecedentní době neustálých změn a navíc zvyšování jejich frekvence. Spousta lidí je tím zneklidněna, není si jista, kam to všechno směřuje. To vede k poptávce po autoritářských lídrech, kteří předstírají, že dokážou vývoj zpomalit, zastavit, nebo dokonce zvrátit.  A že se něco děje s přitakáním většiny, přece není omluva. Podobně se v minulosti dostaly k moci různé nedemokratické a totalitní režimy.

HN: Existuje v Evropě a u nás něco jako únava z liberální demokracie?

Asi ano. Místy to připomíná atmosféru před první světovou válkou. Tehdy se někteří na válku dokonce těšili, aby mohli po období klidu konečně ukázat, jací jsou hrdinové a s někým si to rozdat "na férovku".

Dlouhodobá prosperita a mír možná taky vedou k tomu, že si lidé chtějí dopřát nějakou míru adrenalinu. A dělají to tím, že volí nezodpovědné politické vůdce. Připojuje se k tomu slabost demokratických stran, jejich neschopnost  pojmenovat problémy, které spoustu lidí trápí − u nás to jsou třeba exekuce, dlouhodobě zanedbané regiony a tak dále. To plodí frustraci a naštvání na "normální režim". No a specificky u nás je ještě další důvod: bylo tady jeden a půl milionu komunistů, což je spolu s jejich rodinami obrovská masa. A ti lidé vnímali rok 1989 jako prohru, ponížení. A teď mají pocit, že přichází čas na odplatu a rehabilitaci minulého režimu. Nakonec smysl toho základního Babišova narativu je tento: "Bylo to vlastně dobré, pak to ale zkazil Havel a 'opilci' z disentu, takže musíme přijít my synci z rudé bolševické šlechty, abychom to zase dali manažersky do pořádku." Měl už několik freudiánských přeřeknutí, či spíše podřeknutí typu "bojujeme proti demokracii". To není náhoda. 

HN: Jak vidíte roli prezidenta Zemana? Například jeho vzkaz české společnosti skrze státní vyznamenání 28. října?

Absolutní zmatení hodnot. Máme stovky osobností, které by zasloužily vyznamenání za celoživotní dílo, i herců a umělců. A vyznamenání dostal Krampol, Vyskočil… a třeba "novinář" Erik Best. To je přece úplná karikatura. Obávám se, že až přijde další prezident, bude muset založit nějakou novou sadu vyznamenání, protože tyto medaile jsou už naprosto zdevalvované. To, co dělá Miloš Zeman, je ryzí provokace, systematické rozeštvávání společnosti. Zemanovi nikdy nešlo o český stát, natož o českou demokracii. On bytostně touží být středem pozornosti, touží po tom, aby všichni mluvili o něm, řešili jeho. A pokud na to přistupujeme, děláme mu radost, dodáváme energii. Už jen to, že má jako dvorní televizi Barrandov a jako hlavní tiskový orgán Parlamentní listy, je sebedefinice bulvárního prezidenta. 

HN: Co si jako katolický kněz myslíte o tom, že Miloš Zeman vyznamenal ředitelku střední zdravotnické školy za to, že zakázala muslimským dívkám nosit šátek, a nazval to "bojem proti netolerantním ideologiím"?

Je to výsměch jakékoli racionalitě, skutečné hodnotě. Přece člověk, který chce bojovat za lidskou důstojnost, by měl být stoprocentně pro, aby muslimské dívky chodily do škol a získávaly vzdělání. Protože vzdělané muslimky budou vytvářet tlak dovnitř komunity na vytváření moderního, emancipovaného evropského islámu.

Budou přispívat k tomu, aby se islám zevnitř transformoval v náboženství kompatibilní s evropskou civilizací. Pokud se tolerují různé typy oblečení, účesy, piercingy studentů, tak nechápu, proč by měl někdo zakazovat muslimským studentkám, aby chodily v šátku. To je netolerantní manýra. Ve skutečnosti to bylo vyznamenání za xenofobii. 

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Co se Tomáši Petráčkovi nelíbilo na kázání profesora Piťhy?
  • A jak by se asi k současným sporům uvnitř církve postavil farář Josef Toufar?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru