Miloš ČermákS nadsázkou řečeno vrátila do Česka design. Společně s Jiřím Mackem založila přehlídku Designblok. Ve čtvrtek odstartoval 20. ročník. Půvabná a energická blondýnka Jana Zielinski je smutná z politiky, ale má radost z krásných věcí. To druhé je pro ni mnohem důležitější.
HN: Designblok se letos koná v době, kdy slavíme 100. výročí založení Československa. Jak se za tu dobu změnil náš vztah k designu?
Zlatou érou bylo určitě období první republiky. To se design stal součástí života středních vrstev. V tom se Československo velmi lišilo od zbytku Evropy, s výjimkou několika zemí, jako byla třeba Francie. My jsme brali design jako výkladní skříň nového státu. A stát to do značné míry podporoval. Podívejte se, jaké se stavěly budovy pro úřady a instituce. Jak se přebudoval Pražský hrad. My jsme skutečně vytvářeli národní sloh a byli na to pyšní. Nepochybně pomohlo i to, že tu byla rakouskouherská tradice kvalitní výroby. Takže bylo na co navázat a na čem stavět.
HN: S nástupem komunismu to skončilo?
Tak samozřejmě se znárodněním přišla určitá devastace, hlavně morální, a nutně se to odrazilo i ve vztahu k hezkým věcem. Ale ještě v padesátých letech například platilo, že designér měl i ve znárodněných podnicích velké slovo. Na Expu 58 v Bruselu to vyvrcholilo, ale pak začal design bohužel ustupovat do pozadí. Největší útlum byl v normalizačních letech. To se design stal skoro sprostým slovem.
HN: Pak přišla devadesátá léta a ta se asi historicky symbolem dobrého vkusu také nestanou.
Zatím jste si přečetli 10 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
