Historie na vlastní kůži. Po čem se poohlédnout v knihkupectvích při oslavách vzniku Československa? Komiks, memoáry i interaktivní publikace

Interaktivní čtení
První republika 1918−1938, Extra Publishing

Popisný název knihy je snad to jediné, co by mohlo čtenáře unavovat. Jinak je mu zaručeno dobrodružství − objevování historie doslova na vlastní kůži. Kniha uložená v kartonové krabici obsahuje ve speciálních obálkách více než půl stovky volných artefaktů: reprinty dobových pohlednic, map, vyhlášek, dokumentů, jídelních lístků… Čtenář si tak může historii osahat, třímat ji v rukách. Vložené cédéčko s hlasovými nahrávkami nejdůležitějších aktérů meziválečného dvacetiletí (Masaryk, Baťa, Henlein…) by v jiné publikaci bylo exkluzivním bonusem. Tady je však pouze jednou z mnoha "vychytávek" rozměrné interaktivní publikace.

Výpovědní hodnota knihy je nasměrována na citace. Editoři Pavel Pospíšil a Radovan Kramář vybírali ty zajímavé, svižné, často i pikantní. Nezůstávají v zajetí úzce politického pohledu, podstatnou část pozornosti věnují kultuře (fotografie Oldřicha Nového s podpisem), byznysu, kulinářství či rodinnému životu. Kniha První republika 1918−1938 vybízí k ponoření se do dějin a k jejich alespoň zprostředkovanému prožití.

Z pohledu těch, kteří tratili
Jan Rychlík: 1918 − Rozpad Rakouska-Uherska a vznik Československa, Vyšehrad

Ne že by rakousko-uherská monarchie své národnostní problémy neřešila, jenže ty problémy byly v podstatě neřešitelné. Touto tezí otvírá Jan Rychlík práci, která mapuje zánik i zrod států, období, jež před stoletím předurčilo současnou podobu Evropy. Čechoslováci − tedy národ účelově vytvořený − slaví události roku 1918 jako naplnění svých odvěkých tužeb, jako základ vlastní státnosti. Ale Maďaři či Rakušané je vnímají docela jinak. Tak to už chodí − zatímco někteří získávali, jiní tratili. Pro veškeré národnostní ambice není na Zemi dost místa. Rychlík si uvědomuje, že zásadní období vzniku samostatného Československa bylo v české historiografii už zpracováno mnohokrát. Zbývá něco, co ještě řečeno nebylo? Těžko. Lze ale najít nový kontext, nové východisko pro vyprávění tohoto starého příběhu. Autor se tak na popisovanou dobu snaží dívat také z úhlů pohledu těch, kteří tehdy ztratili. Jeho vidění není omezeno na výhradně českou optiku. A zejména proto může být pro Čechy poučné.

Figury i figurky z hradu
Libor Budinský: Jedenáct prezidentů, Universum

Souboj politického buldozeru se zahradním traktůrkem. Ke kterému českému prezidentovi, tedy k jeho volbě, se tato charakteristika váže? Jistě, k nedávnému souboji Zeman−Drahoš. Elity prý měly prvně jmenovaného dost, ale ten zabral, zaktivizoval venkov a chudinu a vítězství bylo jeho. Protivníkům pak mohl říci: Držte hubu. V podobných zkratkách se Libor Budinský snaží představit celou jedenáctku, která stála v čele českého či československého státu. Naši prezidenti byli občas těmi, kteří určovali běh země. Jindy zůstali spíš figurkami, rozhodovalo se jinde. I tak může tato galerie ukázat, jací jsme byli. A jací pořád jsme. Autor se nepouští do odhalování skrytých souvislostí, nájemníky Pražského hradu představuje ve střípcích a populárních odlescích. Respektovaného právníka Háchu třeba jako muže, který raději překládal Tři muže ve člunu, než přijal nevděčný úděl protektorátního prezidenta. Krátké kapitoly jsou čtivé a vypointované, komu stačí vlastní znalosti jen poškádlit, má zde ideální příležitost. Kniha vychází ve druhém aktualizovaném vydání − jak bylo již výše naznačeno, je co aktualizovat.

Shrňme si fakta
Karel Pacner: Osudové okamžiky Československa, Plus

Karel Pacner je značkou sám o sobě. Autor desítek historických knih o tajných službách, zákulisních vlivech, medicíně i kosmonautice je zárukou zkušenosti a ochoty brát v potaz souvislosti. Pacnerova nejnovější práce mapuje osudové křižovatky republiky Čechů a Slováků − a je věnována jeho mamince, která to ve svém dlouhém životě všechno prožila. Člověku, jenž z toho období zažil aspoň něco a o ostatní se jakž takž zajímá, neřekne Pacner mnoho nového. Avizované odtajněné archivy tajných služeb znějí lákavě, ale pohled na aktéry a okolnosti dějin tyto listiny zásadně nezmění. Snad jen v nuancích. Každá kapitola končí souhrnem faktů a malým rejstříkem významných osobností. Kapitola poslední se věnuje roku 1992, rozpadu federace, který se udál, ačkoliv si to většina lidí nepřála. Nebo snad ano?