Ministr dopravy Dan Ťok dobře věděl, co je jeho úkolem při nástupu do druhé vlády Andreje Babiše. V programovém prohlášení tam na něj číhal bod: "Po dokončení rozpracované studie proveditelnosti projektu vodního koridoru Dunaj−Odra−Labe rozhodne vláda o dalším postupu." Zároveň dobře věděl, že pro prezidenta Miloše Zemana je kanál srdeční záležitostí.

Takže studie je na světě a výsledek? Jaký div! Investice až za 582 miliard se vyplatí!

Tak si to rozeberme. Prezidentův postoj k věci je jasný. Vidí před sebou jen monstrózní budovatelskou akci, která ponese jeho jméno. Ani se se svou megalomanií moc netají. Nedávno se zasnil, jak se zařadí do sestavy těch, kteří o kanálu propojujícím tři velké toky uvažovali: "Je to nádherná sestava: Karel IV., Franz Josef I., Jan Antonín Baťa a Miloš Zeman. Nechtěli byste být taky v takové společnosti?"

Jenže ne náhodou nikdo z velikánů věc nedotáhl do konce. Nejblíže k realizaci měl kanál asi v roce 1901, kdy si ho vzal za svůj rakouský vodocestný zákon a Vídeň měla vliv na všechny toky. Ale ani tehdy z toho nic nebylo.

Když prezident Zeman začal pábit o utopickém snu mnoha generací, experti z Akademie věd mu v roce 2014 celkem jasně vysvětlili, proč je to nesmysl:

Český stát by musel zvládnout extrémní investiční akci. Přitom nejsme schopni v dopravě ani postavit dálnice a i na levnější rozšíření dukovanské elektrárny už nedokážeme sehnat peníze.

Technicky jsou problémem vysoká převýšení a nízká vodnatost české krajiny. Takže země by v éře such ztratila cennou vodu.

A nakonec by tam asi nebyl takový ponor, aby se mohly převážet velké kontejnery − takže nevychází ani ekonomika.

Doufejme tedy, že studií proveditelnosti za zbytečně vyhozených 22 milionů celá věc skončí a my se budeme moci zase vrátit v dopravě k tomu podstatnému.

Jak co nejrychleji dobudovat dálniční síť a co nejvíce nákladní dopravy přeložit na rychlé koleje.

Související