Vítkovické železárny jsou jedním ze symbolů československého průmyslu. Firma, která si v letošním roce připomíná 190. výročí založení, vstoupila před sto lety do nové republiky posílena z období válečného průmyslu a do kolen ji nesrazila ani světová hospodářská krize ve 30. letech, ani druhá světová válka.

Příběh Vítkovických železáren do značné míry odráží také historii českého hutního průmyslu. Po úspěšném rozvoji v průběhu 20. století došlo na přelomu nového tisíciletí k výraznému útlumu a někdejší průmyslové kolosy ve Vítkovicích, v Plzni nebo v Kladně se ocitly v problémech. Unikátní areál vítkovických železáren se naštěstí v posledních letech podařilo zachránit - jako výjimečné svědectví rozvoje českého hutního i těžebního průmyslu i doby, kdy nad Ostravskem plála pověstná rudá záře.

1828
Rudolfova huť a Rothschildovy železárny

Olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský rozhodl v prosinci 1828 o založení železárenského podniku ve Vítkovicích. Měl vyrábět zejména kolejnice pro nově budovanou dráhu z Vídně do Haliče. Provoz podniku nazvaného po svém zakladateli Rudolfova huť byl zahájen v září 1830. Po jeho smrti podnik spravovalo Vítkovické těžířstvo tvořené vídeňskými bankéři v čele se Salomonem Mayerem Rothschildem, který se nakonec v roce 1843 stal jediným majitelem.

Již tehdy měla huť primát v podobě první zapálené koksové vysoké pece v habsburské monarchii (1836). Pod vedením Rothschildů došlo k rozvoji závodu a rozšíření výrobního programu. Podnik produkoval parní stroje, důlní stroje, mosty, zařízení pro hutě, profily, nosníky, železniční kola a výhybky. Kvůli velké poptávce po železničních kolejnicích vyrostla nová tovární hala nazvaná podle Rothschildova syna Anselmovou hutí.

1873
Vítkovické horní a hutní těžířstvo

V roce 1873 vytvořil bankovní dům Rothschildových spolu se sourozenci Davidem a Wilhelmem Gutmannovými Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Pod vedením Paula Kupelwiesera došlo ke komplexní reorganizaci a racionalizaci řízení výroby, k výrobnímu programu přibyla výroba pancéřových desek pro rakousko-uherskou flotilu. V osmdesátých letech 19. století přibyly další provozy − měďárna, válcovna trub a továrna na litou ocel. Počet zaměstnanců v roce 1893 přesáhl 9500. Během Kupelwieserova působení se venkovská obec Vítkovice změnila na moderní průmyslové město.

Kupelwieserův nástupce Emil Holz se zaměřil na válečnou produkci, zejména pro bitevní lodě. Železárny přistoupily k produkci granátů, nábojů, děl a torpéd. Zakoupením železorudného dolu ve švédském Koskullskulle (1897) si zajistily kvalitní suroviny. Vysoká úroveň technického vybavení, široký výrobní program a relativně nízké provozní náklady přivedly podnik na přední pozice na evropském kontinentu.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.