Zastánci a odpůrci ratifikace takzvané istanbulské úmluvy se shodnou na jediném: násilí na ženách je zavrženíhodné a je třeba proti němu bojovat. Zatímco první skupina si myslí, že když se Česko k dokumentu Rady Evropy připojí, situace týraných žen se zlepší, druhý tábor by raději hledal jiné cesty, protože v úmluvě vidí rizika pro české rodiny i celou společnost.

Česká vláda Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, jak zní oficiální název, podepsala přede dvěma lety jako jeden z posledních států. K ratifikaci je ale potřeba souhlas obou komor parlamentu. K hlasování zatím nebylo možné přistoupit, protože dosud neproběhly tři dílčí změny, které jsou potřeba, aby české zákony byly s úmluvou v souladu.

Konkrétně jde o postihy za vynucené sňatky, násilnou sterilizaci a o úpravu promlčecí doby u stíhání za ženskou obřízku.

Podle analýzy ministerstva spravedlnosti další úpravy nyní nejsou potřeba. Do budoucna je vyloučit nelze. Záležet ale bude na vůli místních politiků. "Když nám bude 20 let opakovaně doporučováno, ať provedeme nějakou legislativní změnu, je možné, že budoucí politická reprezentace k ní přistoupí," vysvětluje ředitel vládního odboru rovnosti žen a mužů Radan Šafařík s tím, že obdobně Čechům výbory OSN opakovaně doporučují zavést ženské kvóty v politice nebo zakázat tělesné trestání dětí.

Odpůrci úmluvy na úterním semináři ve sněmovně poukazovali třeba na pasáže, v nichž stojí, že by státy měly učinit opatření k vymýcení předsudků, zvyků a tradic založených na předpokladu, že žena je podřízena muži. Jak ale podotkl Šafařík, ustanovení podobného znění obsahuje úmluva OSN o odstranění diskriminace žen, kterou tuzemsko podepsalo v osmdesátých letech. Podle právničky Daniely Kovářové dokument míří hlavně na muže. "Obávám se, že istanbulská úmluva zavádí nerovnost," říká.

Česká biskupská konference dokument odmítá, protože podle ní staví ženy a muže proti sobě.

Související