Když jsem chodil do školy, říkali nám spoustu věcí, které možná tehdy dospělí považovali za zásadní, ale nám, dětem, to moc smyslu nedávalo. Třeba různá přísloví a úsloví. Například to o pálícím bydle. "Pálí ho dobré bydlo" fungovalo snad jen v hodinách češtiny jako příklad na vyjmenovaná slova po "b".

Co měla učitelka práce, aby desetiletým vysvětlila, jak je to s tím bydlem. Nebo aby vysvětlila, jak sytý hladovému nevěří. Proč by mu neměl věřit? Nebo že chudoba cti netratí: nejen že jako dítě přemýšlíte, co to je tratit, ale on i koncept "cti" je pro třeťáka zajímavý mentální oříšek.

Nebo to, že za peníze si některé věci nekoupíš. Doba byla jiná, tehdy se některé věci koupit nedaly vůbec, tak jsme to vnímali pravděpodobně jinak, než jak to vnímá dospělý člověk. Ale zrovna v tomto případě se poslední dobou na pedagogy usmálo štěstí. Když se nějaký takový zvídavý třeťák zeptá: "A paní učitelko, co to znamená, že za peníze si něco nekoupíš?", může paní učitelka sáhnout po velmi aktuálním případu a vyprávět následující bajku:

To takhle je jeden pán, který má moc peněz. Víc než vy, víc než já, víc než vaši rodiče. Dokonce i víc než všichni vaši rodiče dohromady. Ten pán má spoustu továren a polí a podniků, patří mu i televize, i noviny, patří mu spousta věcí. Proto má spoustu peněz a za ty peníze si klidně koupí další noviny a další továrny.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Příběh je to mravoličný, navíc tam budou i čápi a surikaty, takže to klidně může učitelka odvyprávět v rámci výkladu o bajkách a bajkářích...
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se