Na co musí zapomenout svobodná matka malého syna, které zbývá tisícovka na měsíc? "Na sebe," odpovídá bez přemýšlení dvaatřicetiletá Denisa P. "Hodně omezit jídlo pro sebe, hlavně zajistit Jakuba," popisuje svou strategii, zatímco usměvavý dvouletý chlapec pobíhá po herně na okraji Prahy.

Neúplných rodin s jedním živitelem, většinou matkou, bylo v Česku v roce 2016 přes 166 tisíc. Celkem v nich žilo skoro 410 tisíc rodičů a dětí. Samoživitelky nejenže musí vyjít s málem − výživné od partnera mnohdy nedostávají vůbec nebo jen nepravidelně −, ale pouze na nich leží i výchova dětí. Často také čelí odsudkům ze strany okolí: mohou si za to samy, měly si lépe vybrat. Podle Českého statistického úřadu loni chudoba ohrožovala téměř třetinu žen, které jsou na péči o děti samy.

Situace Denisy a malého Jakuba je dnes o něco lepší. Matka začala pracovat z domova a není už závislá na dávkách, na něž někdy musela čekat nad rámec zákonných lhůt. Po zaplacení nájmu a dalších pravidelných výdajů dvoučlenné rodině už teď místo tisícovky měsíčně zbude zhruba 3500 korun.

Tři tisíce posílá Jakubův otec. Jinak se ale angažovat nechce. "Všude si mě zablokoval. Neakceptoval konec vztahu. Radši to uzavřel tak, že nechce vidět ani jednoho," říká Denisa. S dnes již bývalým partnerem se vídala asi tři měsíce, když zjistila, že je těhotná. "I proto, že jsem věřící, bych nedokázala dát Kubíčka pryč. Také ze zdravotních důvodů bych to neudělala. Přece jen jsem starší, a kdybych šla na potrat, už bych pak nemusela mít žádné dítě," vysvětluje.

Dvojice se rozhodla, že to spolu zkusí. Denisa se k partnerovi nastěhovala. Pak ale, jak říká, začal psychický teror. Nastávající otec byt údajně vybavil kamerami, aby svou přítelkyni mohl sledovat. Zakazoval jí stýkat se s přáteli i rodinou. "Říkala jsem si, že po porodu se to třeba změní. Tak jsem zůstala," popisuje Denisa. Změna ale nepřišla.

Poslední kapkou pro Denisu bylo, když v synově postýlce začal poplašně houkat monitor, který sledoval novorozencův dech. "Normální člověk se lekne a běží k dítěti. On ani nevstal. To už jsem věděla, že je to celé špatně," vzpomíná samoživitelka.

Od partnera se přestěhovala k rodičům. Ti ale mají velmi malý byt a žena s dítětem tam nemohla zůstat dlouho. Začala proto hledat místo v pražských azylových domech, jenže čekací doba byla 20 měsíců. Nakonec měla Denisa štěstí. Dostala se do obecního bytu, kde platí osm tisíc měsíčně. "Kdybych měla nájem třeba 16 tisíc, jak je v Praze obvyklé, tak jsem v minusu," podotýká.

Velká pomoc neziskovky

Tíživá finanční situace ji naučila šetřit a dělat zásoby. "Když vidím kuře za 49 korun, okamžitě si ho nakoupím a udělám z něj spoustu porcí: obědy, večeře, polévky," vyjmenovává. Synovi se snaží dopřát co nejvíc. Pro ni samotnou jsou pak běžné věci jako třeba kosmetika nedosažitelný nadstandard. "Řasenku jsem neviděla od Kubova narození, šetřím i na šamponu," říká. Před narozením syna přitom pracovala v bankovnictví a byla zvyklá na jiný život. "Člověk vydělával nějaké peníze, mohl kdykoli jet někam na výlet, na dovolenou. Nemusel řešit existenční problémy," vzpomíná.

Do původní práce se zatím vrátit nemůže, protože by jí neměl kdo pohlídat syna. Do běžné školky ho nevezmou, protože v nich není místo. Obzvlášť pro dvouleté děti, o něž je náročnější se postarat. A soukromá školka je pro samoživitelku zcela mimo finanční možnosti.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dočtete:
  • Jak samoživitelkám pomáhá Klub svobodných matek.
  • S čím mají neúplné rodiny největší problém.
  • Argumenty pro a proti takzvanému zálohovanému výživnému.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se