Odhad budoucího vývoje byl vždy, už od dob Sibyly, oblíbenou disciplínou. Lidé jsou přirozeně zvědaví, co je čeká, i když to mohou dost zásadně ovlivnit sami tím, co dělají − nebo nedělají. V socialistickém Československu dokonce existoval Prognostický ústav Akademie věd. Jeho přínos ohledně věcí příštích spočíval především v tom, že dal Česku a Slovensku skupinu lidí, která se pokusila ovlivnit budoucnost zemí a národů tím, že se dostala do vrcholových politických pozic.

Tuhle ambici neměla skupina expertů z různých oborů, která se letos na jaře dvakrát sešla ve dvou různých hlavních městech středoevropských států, aby se pokusila nějak uchopit a formulovat odhad budoucího vývoje v zemích visegrádské čtyřky. Autor této stati byl mezi nimi. Pod taktovkou časopisu Visegrad Insight a americké nevládní organizace German Marshall Fund vzniklo pět scénářů odhadujících vývoj v regionu na následujících sedm let.

Nejen ve střední Evropě, ale na celém kontinentu sílí pocit nejistoty ohledně toho, co nás čeká. Čím dál víc voličů dává přednost slibům politiků, jejichž jediným programem je zbořit to, co se − určitě ne bez chyb − podařilo vybudovat po roce 1989: tedy sjednocující se, prosperující a otevřenou Evropu. Scénáře, které jsou v plném znění publikovány v právě vydaném mimořádném čísle časopisu Visegrad Insight, chtějí nastínit možnosti, kterými se střední Evropa může vydat. S jejich možnými následky i dopadem na celou Evropu. Nemají ambici postihnout úplně vše ani netvrdí, že se možné scénáře nemohou nějakým způsobem kombinovat. Pokud ale vyprovokují smysluplnou diskusi a inspirují tvůrce politiky, tak v zásadě splnily svůj účel.

Scénář číslo 1: Triumf iliberalismu

Důraz na národní stát a suverenitu vítězí nejen ve střední Evropě, ale stává se hlavním proudem v celé Evropské unii. Evropské právo a normy jsou oslabovány ve stále větším počtu členských států. Postupná politická integrace se zastaví, státy střední Evropy začnou jeden po druhém svoji vazbu na ostatní členy unie oslabovat. Na konci tohoto procesu bude v podstatě jen zóna volného obchodu se zeměmi, jejichž systém bude demokratický jen podle jména.

Tomuto scénáři může napomoci například to, že Polsko či Maďarsko nebudou respektovat rozhodnutí orgánů Evropské unie, která se budou týkat například stavu právního státu nebo společného postupu při ochraně vnější hranice. Neliberální model by mohl získat podporu i mimo střední Evropu, pokud by populistické a nacionalistické strany zásadně posílily ve volbách do Evropského parlamentu na jaře 2019 a postupně získaly vliv i v národních vládách, a tím pádem by mohly ovlivňovat rozhodnutí jak v europarlamentu, tak v Evropské radě.

Důležitou součástí tohoto scénáře by bylo, kdyby středoevropské státy dokázaly udržet dosavadní tempo ekonomického růstu, které převyšuje většinu západoevropských členů unie, a uměly nahradit předpokládaný úbytek evropských fondů z jiných zdrojů, například masivnějším přílivem zahraničních investic z nedemokratických zemí, jako je Rusko, Čína nebo státy Perského zálivu.

Scénář číslo 2: Rozdělená střední Evropa

Evropa, hlavně její západní část, se vzpamatuje z nástupu iliberalismu a rozhodne se pro užší integraci. Důležité v tomto scénáři je, zda EU bude schopna donutit své členy dodržovat právní stát a zda se obnoví užší německo-francouzská spolupráce.

Takový vývoj donutí středoevropské země vybrat si a každá se vydá trochu jinou cestou.

Jako první si budou vybírat Poláci, které v roce 2019 čekají volby do parlamentu a o rok později volby prezidenta.

Těsnou většinou vyhrají proevropské síly a Polsko bude odměněno tím, že nepřijde o unijní fondy a bude se moci jako šestá největší země unie stát jedním z lídrů dalšího rozvoje EU.

Naopak Maďarsko bude ve větší izolaci, která vyvrcholí referendem o vystoupení země z EU a jejím odchodem někdy kolem roku 2025. Důležité bude, jak dopadne brexit. Pokud to pro Británii nebude katastrofa, premiér Viktor Orbán bude existenci mimo EU prezentovat jako životaschopnou alternativu. Země ale bude mnohem více závislá na Rusku a Číně.

Česko bude s odchodem také flirtovat, uspořádá referendum, ale zvítězí pragmatismus a podaří se dohodnout nějakou formu členství v EU blízkou postavení Švýcarska.

Naopak Slovensko zůstane v jádru unijního sjednocování a bude v něm pokračovat.

Tohle rozdělení vývoje vrhne střední Evropu, snažící se od roku 1989 o co největší propojení a spolupráci, o desítky let zpět.

Nejvíc utrpí ekonomika, protože pro podnikatele a investory bude takový vývoj představovat značnou nejistotu a obnovené hraniční kontroly zkomplikují obchod.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jakými dalšími cestami se mohou vydat státy střední Evropy.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru