Pomníčky, které zůstaly po bývalých pražských primátorech, dodnes pěkně ilustrují jejich přínos metropoli. Nikdo asi jen tak nepřekoná prvorepublikového Karla Baxu, za jehož patnáctileté éry bylo mimo jiné přeloženo řečiště Vltavy u Holešovic, postaveny tři mosty či krematorium ve Strašnicích.

Naopak jméno prvního komunistického vládce Prahy Václava Vacka znají už jen pamětníci vystupující na stanici metra Roztyly (dříve Primátora Vacka) nebo navštěvující magistrát na Mariánském náměstí (dříve Primátora dr. Václava Vacka).

Z polistopadové doby připomeňme tunely po Pavlu Bémovi či ambiciózní Metropolitní plán Tomáše Hudečka. Případně i "pomník" prozatímního šéfa metropole Igora Němce v podobě často reprízovaného povodňového televizního skeče "situace je nadmíru výtečná".

A teď, na poslední chvíli, se snaží zanechat trvalou stopu i končící primátorka Adriana Krnáčová. Je jasné, že odcházet do politické penze se zhroucenou lávkou v Troji nebo bortícím se Libeňským mostem na triku by se nechtělo asi nikomu. Naštěstí končící rada na svém povolebním, možná už posledním zasedání schválila dopravní koncepci Prahy na příštích deset let. A s ní i návrh na možné přejmenování dvou desítek stanic tramvají a několika stanic metra. Na Krnáčovou a její tým si tudíž možná jednou vzpomeneme, až místo na Hradčanské vystoupíme z áčka na Brusce. Nebo až se z reproduktoru na trase B ozve: "Příští zastávka Perštýn," a my budeme vědět, že se už blížíme k Národní třídě.

Ne snad že by nově navržené názvy nebyly věcně správné. Odstraňují rusismy z dob minulého režimu a striktním odkazem k nejbližším orientačním bodům na povrchu usnadňují orientaci. Přesto jde o zcela nepotřebnou, zbytečnou změnu. Nikdo z Pražanů po ní nevolá, dosavadní zavedená jména stanic vyhovují, nová by jen komplikovala život. Problémem spíš je, že stanice metra často jsou − či v případě trasy D teprve budou − postaveny v dosud málo obydlených lokalitách. Na řešení této absurdity si ovšem, ke spokojenosti pozemkových spekulantů, nikdo z politiků pomník nebuduje.