Sovětský svaz prochází hlubokými změnami a už není třeba mít z něho strach. To prohlásil na konci roku 1987 v Moskvě bavorský premiér Franz Josef Strauss, roky označovaný v československých médiích za antisovětského válečného štváče a revanšistu. Z jeho schůzky s tehdejším sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem se traduje střípek ze společenské konverzace: "Už jste tu někdy byl?" tázal se generální tajemník svého německého hosta. "Ano, u Stalingradu," odpověděl bez zaváhání Bavor, který za války sloužil ve wehrmachtu a osud ho zavál na východní frontu. Patřil mezi ty šťastlivce, kteří nevykrváceli, neumrzli ani nepadli do zajetí, takže mohl o více než čtyři desítky let později debatovat v Kremlu o tom, jak se Evropa mění k lepšímu.

Schůzka se odehrála v posledních dnech roku a předznamenala ten následující. Sovětský svaz přestával být pro Západ říší zla, jak jej dříve nazval americký prezident Ronald Reagan. Gorbačovova snaha o reformy dávala naději, že se celá východní Evropa může změnit. A v této naději začal dvojosmičkový rok 1988. Filozof a disident Milan Šimečka si na začátku roku napsal do svého deníku: "Skeptický a špatnými zkušenostmi rozdrásaný svět vstupuje do nového roku s neznámou bezelstností. V nadějích a optimismu. Politikové se v novoročních předsevzetích přímo předháněli v příjemných prognózách. (…) Trochu jsem podlehl všeobecné osmičkové mánii a píši si tyto záznamy v naději, že do nich velké dějiny dodají napětí, brizantní materiál a nakonec i úlevu od strašlivé nehybnosti, která mě deprimovala celých dvacet let."

Rok nejistot

Ačkoliv zlom nastal až o rok později, Šimečka se trefil. 1988 byl rokem prvních prasklin, kdy se začínalo věřit, že "to nemůže trvat věčně". Při osmičkových výročích přitom zrovna tomuto roku věnujeme méně pozornosti, než by si zasloužil. Mně bylo tehdy devatenáct a s odstupem let má člověk sklon minulost hodnotit ve světle toho, co se stalo potom. Tedy že už za několik měsíců to žuchlo, takže vlastně rok 1988 byl čekáním na změnu, která musela přijít.

Jenže tak to nebylo. V něco jako listopad 1989, nebo ještě přesněji překotný vývoj od demonstrace 17. listopadu do zvolení Václava Havla, nikdo nevěřil. Ani to nikdo nemohl dopředu vymyslet (ne, teoriím o dohodě KGB a CIA opravdu nevěřím ani po třiceti letech). Proto když si procházím události roku 1988, ve všech vzpomínkách je poznamenán nejistotou, co když to zase nevyjde. Co když dopadneme podobně jako generace našich rodičů nebo ne o moc lépe? Ještě přesněji: co když to Gorbačov neustojí nebo z nějakého důvodu zařadí zpětný chod? Pak by asi byl nadějím u nás konec.

Co bylo jasné: tenhle rok je jiný. Alexander Dubček prolomil mlčení a nejprve dal rozhovor italským novinářům z deníku komunistické strany L'Unita, pak jel převzít čestný doktorát do Boloni a ve Vatikánu ho přijal papež Jan Pavel II. V Bratislavě se v březnu sešli katoličtí věřící na nepovoleném shromáždění, které Veřejná bezpečnost rozehnala. Na demonstraci 21. srpna 1988 v Praze se sešlo několik tisíc lidí. Začaly vycházet samizdatové Lidové noviny, francouzský prezident Francois Mitterrand pozval na ambasádu na snídani disidenty a na Škroupově náměstí na Žižkově se konala povolená demonstrace u příležitosti Dne lidských práv.

Ucho často přilepené ke Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky ale hltalo ve velkém zprávy z Východu. Byla to zvláštní doba v tom, že z Ruska přicházely dobré zprávy. Uvolnila se cenzura, otevřelo se téma zločinů stalinské éry a v květnu 1988 Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu navrhl, aby se ve volbách o jedno křeslo ucházelo více kandidátů a soutěžili mezi sebou.

Zatím jste si přečetli 50 % textu. Pokračování je k dispozici pouze pro platící čtenáře.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.