Pokud americká Kalifornie svou typickou uvolněností někdy promluvila do dějin komponované hudby, pak to bylo skrze Terryho Rileyho. Ten nyní přijíždí do Prahy tři roky po osmdesátce, kterou s ním vřele slavily velké světové hudební instituce. Sám při tom čile koncertoval: v odvázaných ansámblech se mísili klasikové, lidé z alternativy nebo hráči z afrického Mali. Na většině reportážních videí se vyklidněný starý muž směje.

Velký třesk v Rileyho díle, který znamenal prvotní zážeh i pro žánr označovaný jako minimalismus, nastal 4. listopadu 1964. V San Francisku se konala premiéra přelomové skladby In C. Tvoří ji soubor třiapadesáti motivů, které mohou členové souboru opakovat dle vlastního naladění a vkusu. Instrumentace, vnitřní podoba a délka skladby tak mohou nabývat nespočtu podob, což se od premiéry mnohokrát potvrdilo.

"Když chcete porozumět této skladbě, představte si, že ležíte na louce, nad vámi plují oblaka a vy jen sledujete, jak se jejich tvary zvolna mění," řekl Riley.

V té době slovo minimalismus neznal, používal spíš výrazy jako "mystický zážitek" a ne náhodou se v názvu jeho první nahrávky objevuje psychoaktivní droga mezkalin.

Koncert

◼ Přelomová skladba In C od Terryho Rileyho zazní příští úterý 9. října v Národním památníku na Vítkově při zahájení festivalu Struny podzimu.

Kompozici za účasti skladatele provede soubor Ars Nova Copenhagen Paula Hilliera.

Vyvést hudbu ze staroslavných sálů

Skladba In C, která za Rileyho přítomnosti příští týden v podání ansámblu Ars Nova Copenhagen zazní na zahajovacím koncertu festivalu Struny podzimu, má energickou rytmičnost, vnitřní radost a hlavně: uprostřed serialismu a poválečné moderny Pierra Bouleze a Karlheinze Stockhausena tu nějaký skladatel navrhl průlomový návrat k jasně tonální hudbě. Premiéru s Rileym odehráli kolegové a přátelé: jeden z nich, tehdy neznámý Steve Reich, navrhl, aby pod celou skladbou pro lepší synchronizaci ťukalo klavírní céčko. Reich tím předznamenal svůj styl, který začal rozvíjet v dalších letech. Ale to je jiný příběh.

Z tehdejšího pohledu se Terry Riley dopustil těžkých hříchů. Jednak pro něj laděné tóny a rytmus nebyly zakázanými prostředky: to se nelíbilo hlídačům vysokého umění. Ale Riley také chodil poslouchat saxofonistu Johna Coltranea a další černé jazzmany, přemýšlel, jak do racionální tvorby zatáhnout to, co jim tak šlo: jam session na daný motiv nebo právě prvek rytmu.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.