Určitě jste si toho taky všimli, poslední dobou tomu v našich restauracích nejde utéct. Nejen kuchaři, ale téměř veškerý personál už v práci nenosí jen příběhy a plnovous, ale i těžké hnědé zástěry. V reklamách na slevy v Kauflandu ji dokonce za venkovním grilem navlékl Zdeněk Pohlreich, a když něco v Česku udělá i on, tak na tom už něco bude, ne? Jako když dlouho bojoval proti zlevněnému jídlu a teď…

Jasně, všichni musíme být flexibilní. A zvlášť když nás za to platí. Nejdřív jsem myslel, že se v restauracích inspirují pouličními trhy, které kromě trdelníku a nejdražší šunky na světě obsadili v rámci našeho návratu ke středověkým tradicím (taky máte doma palečnice?) i středověcí kováři. A k nim samozřejmě těžké zástěry patří stejně jako rozžhavené železo, ať už jsou dnes na trzích z jakéhokoliv důvodu. Ale personál v restauracích?

Ano, zástěra se pochopitelně hodí i v kuchyni, když zrovna děláte nějakou špinavější práci − třeba poctivé italské těstoviny s českou trvanlivou smetanou. Zástěry nosí také řezníci nebo výčepní. Kuchaři ale tradičně nosí rondon a k němu těžká "kovářská" zástěra s velkým laclem tak úplně nepatří, pokud si v kuchyni současně na ohni nevyrábíte i naběračky, hrnce a další nádobíčko potřebné k vaření. Nejde ale jen o kuchaře a kuchyň.

Zástěry dnes pronikly i "na plac" a v některých restauracích je nosí také číšníci. A potkal jsem v ní dokonce manažery a majitele podniků, jejichž nejšpinavější prací bývá, když někomu dávají padáka. Snad to dělají v rámci teambuildingu, aby nenarušili týmového ducha. Stala se z toho další módní gastrouniforma: modrá džínová košile a přes ni velká hnědá zástěra. Kdysi to byly korkové pantofle, pak crocsy, dnes tohle. Jako že jsme i u nás na "severu", ve Skandinávii, módní modle současné gastronomie. Snad když někomu nesete talíř plný kvasícího jehličí. Když ale v těžké zástěře nesete spaghetti alle vongole, zavání to trochu Láďou Hruškou.