Minulý měsíc uběhlo deset let od pádu americké investiční banky Lehman Brothers. Odstartoval nejen krizi finanční, hospodářskou a dluhovou, ale také uštědřil políček demokracii. Mimo debaty o příčinách krize je postlehmanovská doba plná paradoxů, mezi něž patří změny politické reality. V některých evropských zemích se dostali k moci populisté. Přízeň voličů získávají tím, že zpochybňují samotnou demokracii, odmítají úsporná opatření a nepopulární, ale nutné reformy.

Dluhy těchto zemí, mezi něž patří Řecko či Itálie, se za deset let zvýšily o dvě pětiny, a v některých případech dokonce zdvojnásobily. Společně jsou největšími dlužníky Mezinárodního měnového fondu a jejich finance se drží nad vodou díky vstřícnosti Evropské centrální banky. Životní úroveň v zemích s vysokou mírou státního dluhu stagnuje, reálné řešení problémů je v nedohlednu a pomalu můžeme mluvit o ztracené generaci.

V letech 2008 až 2009 se zdálo, že v krizi je i samotný kapitalismus a pozice politické pravice zaujme díky odporu k bankám levice. Opak je pravdou a posiluje právě populistická pravice s autoritářskými sklony. A to i v zemích, které krize tolik nepostihla a zažívají zlepšení životní úrovně.

Oslabování demokracie a jejích institucí je znakem postlehmanovské éry. Jejím patrně nejzávažnějším odkazem je ale hrozba, že demokracie přestává být přirozenou součástí kapitalismu.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru