Mandátový a imunitní výbor se postavil za poslance KSČM Zdeňka Ondráčka a doporučil sněmovně, aby ho nevydala k trestnímu stíhání. Číst se to dá různě. Třeba tak, že opět zafungovala "alternativní" sněmovní koalice, protože předlistopadovou "esenbáckou mlátičku" podrželi poslanci za ANO, SPD a KSČM. Plus bývalý disident Marek Benda z ODS, což se dá pochopit snad jen jako pozdní výtrysk sametové velkorysosti.

Taky to však lze vzít za druhý konec. Většina členů výboru si prostě opravdu myslí, že poslanec dnes klidně může během prezidentské kampaně dehonestovat jednoho z kandidátů těmi nejhoršími nálepkami, aniž by mu za to měla hrozit sankce.

Konkrétně že Ondráček mohl koncem loňského roku označit textaře a podnikatele Michala Horáčka za veksláka a spolupracovníka komunistické StB, aniž by to musel během zbývajících tří let svého mandátu nějak dokázat či vysvětlit.

Tak takhle se dnes řadový občan jako pan Horáček domůže spravedlnosti proti kastě chráněné poslaneckou imunitou? Takovou svobodu projevu má chránit imunita? Dalo by se ještě pochopit, že si poslanci navzájem drží ochrannou plentu v případech, kdy některý z nich v rámci politického zápasu zaútočí byť i nefér proti svému kolegovi. To je zápas fifty-fifty. Ale aby mandátový výbor kryl "střelbu" ze zálohy, když jí mohl být ovlivněn výsledek prezidentských voleb?

Jistě, Horáček má pořád ještě možnost řešit spor v občanském, a nikoli trestním řízení. A stejně tak sněmovna nemusí dbát doporučení mandátového výboru, až bude o Ondráčkově vydání hlasovat na říjnové schůzi. To je ale jen čistá teorie, protože alternativní koalice uvedených stran už od loňských voleb šlape jako hodinky.

Ačkoli se komunista Ondráček ani nenamáhal přijít na hlasování o důvěře druhé vládě Andreje Babiše, protože byl v březnu vypakován z postu šéfa sněmovní komise pro kontrolu policejní inspekce, teď ho tehdejší většina zase drží. Ani nemusel vytáhnout pendrek.