Když loni v polovině listopadu přicházel zástupce českého investičního fondu Pro arte do vídeňské aukční síně Dorotheum, nečekal žádné překvapení. Za dva dny měla proběhnout aukce obrazu Zamyšlená dívka od Emila Filly, investiční výbor fondu se už na základě prohlídky aukčního katalogu dohodl, za jakou maximální částku má smysl obraz koupit, a tak osobní návštěva měla sloužit spíše pro potvrzení rozhodnutí vycházejícího z poskytnutých materiálů aukčního domu.

Při osobním setkání s obrazem ale začalo být jasné, že fotka v katalogu nedokázala zprostředkovat mistrovství, které v něm bylo obsaženo. "Už během cesty do Prahy jsme opět svolali poradní sbor a na základě informací z místa navýšili původní částku o několik milionů korun. Museli jsme se rychle zkoordinovat, když chcete získat dobré obrazy, musíte být dynamičtí. Ve světě akcií jsou dva dny věčnost, u nás ale jde o velmi rychlé jednání," popisuje finanční ředitelka fondu Pro arte Alexandra Špoková s tím, že fond tehdy profitoval i z toho, že se v sychravém listopadovém počasí do Vídně sběratelům příliš nechtělo.

Obraz z roku 1933 nakonec fond získal za 11,3 milionu korun, předaukční odhady expertů se přitom pohybovaly na částce 3,6 až 6,6 milionu korun. "Těsně po koupi bychom byli schopni obratem dílo prodat za vyšší než pořizovací cenu, ale takhle nefungujeme. Ve chvíli, kdy dílo kupujeme, už máme představu, v kterém roce ho chceme prodat a za kolik. Náš investiční horizont je víceletý, většinou se pohybujeme v pětiletém výhledu, v některých případech jde i o delší období," popisuje Špoková.

Při hledání vhodných investic se fond zaměřuje na kvalitní díla, která v současnosti nejsou trhem adekvátně oceněna. "Náš byznys stojí na přesvědčení, že kvalitní díla získávají časem na hodnotě, která odolá i nepříznivým ekonomickým časům. Hledáme díla, která se budou pohybovat v levém pruhu dálnice," vysvětluje Špoková a zmiňuje příklad malíře Maxe Kopfa, který patřil do skupiny takzvaných pražských Němců. Fond zakoupil jeho díla v době, kdy o něm bylo slyšet spíše mezi odbornou veřejností, mimo jiné i díky výborné výstavě meziválečných autorů Mladí lvi v kleci. Pyšní se tak dílem srovnatelné kvality, jakým je autor zastoupen ve sbírkách Národní galerie. "Obrazně hledáme místa, na která v současnosti nesvítí, a vytahujeme je na světlo," říká Špoková.

Alexandra Špoková

◼ Absolventka Masarykovy univerzity, Audencia École de Management a École du Louvre.
◼ Dlouhodobě se věnuje analýze světového trhu s uměním a managementu uměleckých sbírek.
◼ Během studií pracovala v neziskovém sektoru, mimo jiné v britské vzdělávací nadaci The Duke of Edinburgh's International Award.
◼ Od roku 2015 působí v investičním fondu Pro arte, v současnosti na pozici finanční ředitelky.

Uznání kurátorů přidá body

Při hledání kvalitních obrazů se experti ve fondu řídí řadou kritérií: o jakého jde autora a období jeho tvorby, jak je dílo namalované, o vybroušenost stylu a malířské techniky. Důležitým parametrem je i to, jak působí, nakolik jsou zajímavé zobrazené motivy či příběhový kontext. "Sledujeme i to, jak je autor uznávaný kurátory nebo institucemi. Miláčkem světových kurátorů je například František Kupka. V určité části života a na určitých obrazech se skutečně dotkl hvězd," popisuje Špoková.

Na investiční fond Pro arte, který vznikl v roce 2012 a v současnosti disponuje zhruba 265milionovým kapitálem, se může obrátit každý, kdo chce prodat obraz či jiné umělecké dílo. Rozhodování o případné koupi pak probíhá dvoustupňově. V prvním kole se sejdou experti fondu a posuzují uměleckou kvalitu díla a formální náležitosti, které musí dílo splňovat, především pravost a provenienci (původ). "U obrazů z období klasické moderny se dokonce může stát, že jde o židovský majetek, který nebyl vrácen původním majitelům. Je pravda, že due diligence (kompletní prověření, pozn. red.) v rámci obchodu s uměleckými díly občas hraničí s detektivní prací," upřesňuje Špoková. Při zkoumání potenciální akvizice se dále sleduje, zda se někdy obraz objevil na trhu či kam zapadá v tvorbě autora. Sleduje se i cenové srovnání, za kolik se tento či srovnatelné obrazy prodaly v minulosti v aukci nebo přímém prodeji. Fond v této fázi občas přizve i externí poradce a vyžádá si jejich stanovisko. U některých autorů totiž existují konkrétní znalci, jejichž výrok je pro stanovení pravosti nebo cenové hladiny díla naprosto zásadní − třeba v případě Kupky jde o světového experta Pierra Brullého z Paříže.

Ve druhém kole rozhodování se sejde investiční výbor, který diskutuje o výši ceny, jakou je fond ochoten zaplatit. "Někdy závidím sběratelům, kteří na aukcích prožívají vášnivé chvilky a někdy se nechají strhnout atmosférou či momentálním rozpoložením. Pokud dražíme my, přesně víme, do jakého limitu," říká Špoková.

Hranici pro vstup jsme nesnížili

Pro arte nyní spravuje majetek šestnácti investorů a disponuje zhruba 200 nakoupenými obrazy. Portfolio je každoročně přeceňováno nezávislým znalcem, hodnoty jsou pak potvrzovány prodeji. Roční zhodnocení se pak podle Alexandry Špokové pohybuje kolem šesti až osmi procent s tím, že fond nevyplácí dividendy. Spodní limit pro investici pak činí 125 tisíc eur či 3,5 milionu korun. Aby se investoři vyhnuli výstupním poplatkům, musí investici držet alespoň pět let. "Patříme do skupiny takzvaných fondů kvalifikovaných investorů. Od doby založení fondu se spodní hranice pro investování v těchto fondech snížila na milion korun, my jsme se ale rozhodli stále zachovávat původní hranici. Myslíme si, že by to změnilo charakter tohoto společenství lidí, kteří si cení toho, že se mohou takto privátně potkávat. Nechceme snižovat nastavenou exkluzivitu," vysvětluje Špoková.

Při setkávání s investory oceňuje jejich nesvázaný pohled na umění a zajímavé nápady, které posunují sbírání a prodávání umění úplně jinam. "Ve světě se nyní hodně řeší, jak prodávat umění on-line. Všichni tuší, že v této oblasti je skryta nevytěžená část trhu s uměním. Diskutovali jsme o tom s investory a jeden z nich přišel s disruptivním modelem prodeje, který by znamenal revoluční změnu. Zatímco my jedeme v kolejích, které fungují, a víme, že je třeba prodávat obraz v kamenné galerii, protože to takto funguje, on to posunul jinam a začal si hrát se sdílenou hodnotou obrazů. Nešlo by přitom o klasický internetový obchod, ale o takový 'prodej obrazů 4.0'. Zatím to neplánujeme zavést, ale samotný nápad svědčí o tom, že někdy je vhodné naslouchat i lidem z úplně jiných oborů," usmívá se Špoková.

Kvantita zničí kvalitu

Fond buduje kolekci českého a evropského umění začínající díly vzniklými v 16. století, podporuje ale nákupy i současné mladé perspektivní umělce, o kterých se domnívá, že mají zajímavou budoucnost. Podle Špokové je třeba všímat si tvorby a života dotyčného umělce, sledovat, jak maluje a jak se vyvíjí. "Dobrým signálem je pro nás i to, když dotyčného či dotyčnou uznávají samotní umělcovi vrstevníci. Roli hraje také názor kurátorů či to, kde člověk vystavuje. Hledáme kvalitu a doufáme, že se to časem promítne i v cenách děl," popisuje Špoková s tím, že investice do mladých autorů je obecně rizikovější. "Umělec by to měl mít v hlavě srovnané, a ne plodit jedno dílo za druhým, jinak se ztratí unikátnost a zničí ceny. Ve velkém množství není možné udržet kvalitu," vysvětluje Špoková.

V zahraničí také hraje velkou roli to, jakou galerií je umělec zastupovaný. V Česku panuje podle Špokové v této oblasti poněkud "Divoký východ". "V zahraničí se nestane, že přijdete k malíři do ateliéru a dostanete jinou cenu, než za kterou prodává v galerii," popisuje Špoková.

Mladou generaci oslovuje zahraničí

Podle Alexandry Špokové je vidět i generační změna v uvažování investorů do umění. Zatímco starší generace sbírá v podstatě jen české autory, mladší lidé mají chuť objevovat zajímavá zahraniční jména. "Typově může jít o pětatřicetiletého českého právníka, který vystudoval v Londýně, pracuje tam ve velké korporátní firmě a do Česka jezdí jen občas za rodiči. Nezanevřel na svou domovinu, ale v kanceláři si chce vystavit mezinárodní autory, které rozpoznají i jeho návštěvy. Takový člověk zvolí raději britskou umělkyni Tracey Eminovou než Kamila Lhotáka," říká Špoková.

V české společnosti spatřuje ještě jeden pozitivní posun − opravdu velmi bohatí lidé chtějí své umění sdílet s veřejností a v dalších letech plánují své sbírky vystavit. "Příkladem může být miliardář Petr Pudil, jehož nadace na jaře 2021 chystá otevřít v Praze na Klárově Kunsthalle. Má přitom kapitál i kvalitní tým, který je zárukou vysoké úrovně sbírky. V tomto ohledu vyznáváme podobnou strategii, na prvním místě je vždy výběr kvalitních děl," uzavírá Špoková.

jarvis_5ba4fa28498eeeee3f16c719.jpeg
Alexandra Špoková
Foto: HN – Lukáš Bíba
Související