Miroslav Velfl je sběratelem od dětství. Jedním ze zlomových momentů, díky kterým se začal systematicky věnovat konstruktivistickému umění a geometrické abstrakci, byla výstava Svět jako struktura, struktura jako obraz v roce 2003 v Galerii Klatovy/Klenová. Na podzim bude jeho sbírka vystavena v Galerii hlavního města Prahy.

Kdy se u vás projevila sběratelská vášeň? Jak začalo vaše sběratelství?

Vzpomínka na mé první sběratelské krůčky vede do mých asi sedmi let. Kolektivním předmětem klukovské touhy byly tehdy fotky Vinnetoua a obrázky aut ze žvýkaček.

O několik let starší kluci z naší příbramské partičky mě při jedné z mnoha vzájemných výměn obelstili a za kolorované fotky Apačů a bílých tváří mi podstrčili fotky černochů z Afriky. Těch jsem se pak nemohl zbavit…

Miroslav Velfl (58)
jarvis_5ba4f2b6498eeeee3f1696ce.jpeg
Foto: HN – Lukáš Bíba

ředitel společnosti DBK Praha

◼ Ve své umělecké sbírce se léta soustřeďuje na abstraktní geometrii českých i zahraničních autorů. Kromě toho sbírá také fotografie a knihy Josefa Váchala.
◼ V 80. letech působil jako redaktor hudebního vydavatelství Panton a poté si založil vlastní vydavatelství CD PUNC. Po roce 1989 začal podnikat, především v komerčních nemovitostech.
◼ Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.

Takže pro sběratelství jste byl pragmaticky poučen. Kudy se později ubíralo? Máte dnes nějaký jasný sběratelský záměr?

I přes nejrůznější nezdary, které mě doprovázely, ve mně zrála jakási touha schraňovat nebo alespoň zkoumat a odkládat si věci, které se mi líbí. Ta mě už potom neopustila.

Ve zkratce asi: od foglarovské literatury, hlavně kreslených příběhů Rychlých šípů, přes elpíčka − nejdřív country, později rocku a jazzu − až k prvním grafikám. Všechny tyhle věci mě ale nikdy nezajímaly pouze jako kusy něčeho nebo zkrátka jen proto, že měly nějakou "cenu".

V době zájmu o Foglara jsem docházel do Skauta, než ho komunisti v sedmdesátém roce zrušili. Snažil jsem se žít Modrým životem, lovili jsme bobříky odvahy a tak. Podobné to bylo s hudbou. V mých sotva patnácti letech mě starší brácha přijal do své bluegrassové kapely, takže několik dalších let jsem jel naplno zase v muzice a sbírání desek.

Ještě intenzivnější byl později můj zájem o jazz. Přivedl mě na Konzervatoř Jaroslava Ježka, byť tehdy se jaksi nehodila do "zglajch­šaltovaného" systému socialistického školství, takže fungovala jen jako specializovaná lidová škola umění pro adepty jazzu.

Ale zpátky k vaší otázce. Tahle veškerá životní průprava se mi potom zúročila, když jsem v druhé polovině osmdesátých let nastoupil do Pantonu jako hudební redaktor. Vydávali jsme gramofonové desky, byla ještě doba vinylu. Seznámil jsem se tam s řadou lidí nejen z hudební branže, ale při tvorbě obalů "elpíček" také s výtvarníky.

Chodil jsem tenkrát po antikvariátech a dostával první lekce o meziválečné avantgardě od malířství po literaturu. Například s antikvářem Janem Placákem se znám už od tenkrát. Program jeho galerie Ztichlá klika, kterou na začátku devadesátých let založil, měl velký vliv na můj tehdejší zájem o umění. Bylo to zaměřené hodně na abstrakci, zpočátku nejvíc na informel.

Postupně se dostáváme k vašemu konceptu…

Ano. Konstruktivistická část mé sbírky vznikala nejdřív spontánně, podle toho, k jakému umělci jsem se dostal do ateliéru. Pro to, abych se začal soustředěně věnovat umění geometrické abstrakce, byly přelomové dva momenty. Návštěva ateliéru Zdeňka a Lenky Sýkorových v Lounech a tam okamžik, kdy jsem se seznámil se strukturami a liniovými obrazy Zdeňka Sýkory.

A definitivní posun mého sběratelského zájmu tímto směrem znamenala výstava Svět jako struktura, struktura jako obraz v Galerii Klatovy/Klenová v roce 2003. S jejím kurátorem Jaroslavem Vančátem jsme se znali už z dřívějška a hned na místě jsme si řekli, že se pokusíme vybudovat sbírku, která bude soustředěná na geometrické tendence v moderním a současném umění.

Následujících patnáct let jsme s Jaroslavem věnovali společným návštěvám umělců, posuzování akvizic i vzájemnému tříbení si názorů. Nikdy to ale nebylo nějaké upachtěné shánění obrazů. Vančát je nejen kunsthistorik, ale také znamenitý společník. Z naší společné patnáctiletky mám spoustu bezvadných zážitků…

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Veřejné galerie a instituce by se neobešly bez nadšenců a solitérů, kteří svoji energii investují do neuvěřitelných sběratelských činností, jejichž výsledky budou doceněny teprve v budoucnu, říká v rozhovoru Miroslav Velfl, ředitel společnosti DBK Praha a sběratel geometrické abstrakce.
  • Na podzim bude jeho sbírka vystavena v Galerii hlavního města Prahy.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.