V globalizovaném prostoru současné umělecké scény už dnes nenacházíme žádné národní hrdiny, tedy umělce, kteří by reprezentovali konkrétní zemi. Dokonce i národnostní charakter Benátského bienále vzal zasvé: v národních pavilonech vystavují jiní umělci než příslušníci zemí, které si je postavily. Ve středoevropském kotli umění se všechno rychle mění a každý den přináší nová překvapení.

Ani umělecký trh není v tomto ohledu jiný. Přesto stále platí, že umělci střední (a rovněž východní) Evropy stále dobíhají své západní kolegy a rozhodně se nevyskytují v top žebříčcích světa umění. Středoevropští autoři nedostávají mezinárodní ceny, nebodují na významných veletrzích, jejich díla nekralují ve slavných sbírkách. Zdá se dokonce, že oblast střední Evropy má nyní více známých sběratelů umění než známých umělců.

Milan Kundera psal ve svém eseji Únos Západu neboli Tragédie střední Evropy o někdejší kulturní identitě, která nesla bezesporu veškeré duchovní dědictví Západu. Po druhé světové válce se střední Evropa dostala s nástupem komunistických režimů do izolace, z níž se nevymanila ani po téměř třiceti letech od pádu železné opony.

Protože se ale společnost globalizuje, můžeme si být téměř jisti, že v budoucnosti se umělecké skupiny už nebudou odkazovat ke konkrétním státům, jako například na přelomu 80. a 90. let minulého století Young British Artists. My si ale můžeme zahrát hru na Top Central European Artists a podívat se pozorně na umělecké dění v našem blízkém a kdysi osudem spřízněném okolí.

Slovensko

Asi nejlépe orientovaní jsme na slovenské scéně, která je s českou stále úzce propojená. Mezinárodně uznávaný laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého Ján Mančuška (1972−2011) ostatně žil, studoval a tvořil v Praze. Po jeho předčasné smrti ale není skoro možné se k nějakému jeho dílu dostat. Patrně je dostupné pouze prostřednictvím newyorské galerie Andrew Kreps, která ho zastupuje.

Cena Jindřicha Chalupeckého

◼ Jindřich Chalupecký (1910–1990) byl výtvarný a literární teoretik a kritik, esejista, historik umění, překladatel a filozof.
◼ Prestižní cena je udělována od roku 1990 každoročně mladým výtvarným umělcům – českým občanům do 35 let věku.
◼ Cenu uděluje nezávislá porota, je spravována a organizována občanským sdružením Společnost Jindřicha Chalupeckého.

Mezi investice na jistotu patří rozhodně také zakoupení nějakého kusu z tvorby Romana Ondáka (1966), jehož práce jsou součástí mezinárodních sbírek − dost často jde ale o instalace, které zatím u nás sběratelé příliš nevyhledávají. K umělcům konfrontovaným v mezinárodním měřítku rovněž patří Karol Pichler (1957), Boris Ondreička (1969) nebo Matej Krén (1958), jehož obří tubus složený z knih zná každý návštěvník pražské Ústřední knihovny.

V aukčních síních se stále objevuje spíš slovenská moderna 20. a 30. let minulého století, ale žádný sběratel se nesplete, pokud vsadí na slovenskou konceptuální školu − do ní patří jména jako například Július Koller, Stano Filko, Alex Mlynárčik či Milan Adamčiak.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Umělci střední a východní Evropy stále dobíhají své západní kolegy.
  • Ve světě umění se střední Evropa dosud nevymanila z izolace, do které se s nástupem komunistických režimů dostala.
  • Přesto zde působí řada nadějných umělců, jejichž tvorba stojí za pozornost.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.