Ze stovek umělců, které jsem osobně potkal a vyprávěl jejich příběhy, jsem nejblíže poznal Karla Volfa, sklářského výtvarníka, specialistu na svítidla všeho druhu. Hodně jsem s ním hovořil, ale záměrně jsem o něm nepsal, spatřoval jsem v tom jistý střet zájmů − o to víc jsem mu naslouchal nebo jej pozoroval při práci. Byl to můj otec.

Pravidlo již nyní mohu porušit, v sobotu 8. září zemřel, měsíc mu chyběl do šestaosmdesáti let, což je požehnaný věk. Specializoval se na navrhování svítidel v podniku Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí. Vymyslel jich v různých variantách tisíce. Závěsná i nástěnná světla, lampy nebo světelné objekty. Ovlivnilo jej sochařské pojetí, které ve svých žácích probouzel profesor Josef Kaplický, jehož ateliér na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vystudoval. Vedle toho miloval skandinávskou architekturu a design, dílo Alvara Aalta či Arna Jacobsena a jejich přehledné formy.

V osmadvaceti otce pozvali do Valašského Meziříčí, do města mezi kopci a řekami, on pocházel z Polabské nížiny s nekonečnými horizonty. Ve sklárně se stal vedoucím výtvarníkem, více než tři desítky let určoval, kudy se největší výrobce svítidel v Československu bude ubírat.

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • Jaké bylo pro Petra Volfa vyrůstat mezi světly?
  • Co ho v průběhu dětství a dospívání ovlivňovalo?
  • Jaký byl Karel Volf člověk?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se