Třiačtyřicet let po své smrti zaměstnává Španělsko diktátor Francisco Franco. Madridský parlament schválil odstranění jeho ostatků z památníku v Údolí padlých. Nebudou už tak ležet vedle sebe na jednom místě desetitisíce obětí občanské války z let 1936 až 1939 a generál, který tento konflikt rozpoutal a utopil zemi v krvi a následných represáliích. Je to nejspíš rozumný krok v zájmu smíření Španělů. Ale co máme my Češi soudit španělskou reflexi minulosti! Jednak dávný konflikt radikálních levičáků s monarchisty, frankisty a fašistickými falangisty zdaleka nebyl černobílým střetem dobra a zla, jak nám to čtyřicet let tloukli do hlavy komunisté. Hlavně však máme sami máslo na hlavě. A to nejen obecně, že jsme se nevyrovnali s bolševismem, ale i konkrétně, kvůli jedné hrobové veleostudě.

Hned po roce 1989 jsme vymetli z Národního památníku na Vítkově urny s popelem Klementa Gottwalda a dalších rudých pohlavárů. Jenže na hřbitově v pražských Ďáblicích jsou dodnes masové hroby, v nichž společně spočívají ostatky popravených nacistů, hrdinů druhého odboje i obětí komunistického teroru. Dosud přesně neidentifikováni, jeden vedle druhého, navíc dohromady třeba s odsouzenými vrahy. Skončil tu kat českého národa Karl Hermann Frank, důstojník SS Harald Wiesmann, odpovědný za vyvraždění Lidic, i udavač Karel Čurda. A vedle nich stateční atentátníci na Reinharda Heydricha, parašutisté Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Josef Valčík či Adolf Opálka. Nebo hrdinové Václav Morávek, Josef Mašín a Josef Balabán z odbojové skupiny Tři králové. Po roce 1948 poslali komunističtí hrdlořezové tajně na ďáblický hřbitov neoznačené ostatky stovek umučených politických vězňů. Teprve nedávno byl mezi nimi identifikován a exhumován k důstojnému pochování utýraný číhošťský farář Josef Toufar.

Ďáblice jsou horší než Údolí padlých. Franco se k obětem přiznal a posmrtně přidružil. U nás komunisté zrušili důstojnost, naplnili anonymní šachty hrdiny i vrahy a vypařili se. Na rozdíl od Španělů to Čechům, zdá se, nevadí.