Finanční a ekonomická krize před deseti lety ukázala hranice politického systému, který byl svázán s globalizací. Limity to nebyly ani tak technologické nebo ekonomické, ale spíš společenské a politické.

Ukázalo se, že vývoj jde příliš rychle kupředu i na liberály. Je snadné se dnes vysmívat politologovi Francisi Fukuyamovi, jenž v roce 1992 předvídal, že se liberální demokracie stane převládající, když ne přímo jedinou formou vlády, protože plní základní lidskou touhu po individuálním uznání každého člověka. Zároveň to byl po krachu socialismu jediný politický systém, který byl schopen plnit požadavky na slušnou životní úroveň, která se dokonce postupně zvyšovala.

Jak píše v posledním čísle časopisu Journal of Democracy politolog Roberto Stefan Foa, dnes onu instrumentální touhu po materiálním dostatku umí splnit i jiné režimy − viz Čína nebo Rusko či arabské autokracie v Perském zálivu. Liberální hodnoty týkající se svobody jednotlivce vedle toho vypadají vlastně jen jako jakási nadstavba, řečeno marxisticky. Ne nadarmo je i marxismus opět v módě, opět vlivem krize a jí způsobené revize pohledů na různé formy ekonomického uspořádání.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak píše v posledním čísle časopisu Journal of Democracy politolog Roberto Stefan Foa... V placené části se dozvíte, jak úspěšné a vlivné jsou autoritářské režimy a na jakém rozcestí stojí liberální demokracie.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se