Ve světových i tuzemských médiích se začínají čím dál častěji objevovat nervózní články na téma, kdy to zase praskne. Nervozita je namístě, akcio­vé trhy rostou a trhy se začínají obávat korekce, rozuměj propadu.

Do očí bije hned několik čísel. Tak například v "předvečer" krize, 9. října 2007, tedy před jedenácti lety, dosáhl index amerických akcií S&P 500 rekordu 1565 bodů. Už toto číslo bylo obrovské a historicky bezprecedentní. Graf růstu cen akcií před krizí připomíná siluetu Mount Everestu. Tak třeba v roce 1987 činil tento index něco málo přes 200 bodů. Během třiceti let index hlavních obchodovaných firem narostl více než sedmkrát, většinu toho stihl do roku 2000, tedy za prvních třináct let. Pak se propadl zejména kvůli finančnímu skandálu firmy Enron a prasknutí dotkomové bubliny. Trvalo dalších sedm let, než se opět dostal mírně nad původní rekordní úroveň, což se stalo právě v říjnu 2007. Tam se ale moc dlouho ne­ohřál a padl ještě hlouběji než při prasknutí bubliny dotkomové. Své dno našel v roce 2009, kdy klesl na 700 bodů (tedy na úroveň z roku 1997). Od té doby prudce stoupá − prudčeji a výš než kdy předtím. Dnes má hodnotu, držte si klobouky, 2871 bodů. To je o 184 procent více než rekordní výše předkrizového výsluní. Počítáno ode dna krize, tedy od roku 2009 dodnes, se index za posledních devět let zvedl o neuvěřitelných 330 procent. Kdyby někdo v roce 2009 investoval veškeré své jmění do stejných akcií, z nichž se skládá index, byl by během devíti let s přehledem třikrát bohatší. A ani by nemusel hnout prstem.

Jenže to opět začíná připomínat Ikarův let. Otázkou není, zda index opět padne, ale kdy. A až problémy nastanou, průběh krize bude každopádně mnohem horší. Situace je složitější než před deseti lety, kdy padaly banky jako švestky. Tenkrát jsme šli do krize z řekněme standardní situace − ekonomika se "chovala" podle učebnic nebo jsme v to alespoň věřili a ono to tak vypadalo. Jenže nyní jsme v situaci oficiálně nestandardní, a to z mnoha pohledů.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jsme zadluženější, méně ochotní ke spolupráci, ale o to optimističtější.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru