Skromnost není na místě: V Česku v posledních letech vzniklo hned několik staveb, které jsou architektonicky významné i v evropském kontextu

Kritici tvrdí, že v Česku už mnoho let žádná budova opravdu světových kvalit nevznikla. Jsme na tom vážně tak špatně? Podíváme-li se na výsledky mnoha prestižních mezinárodních soutěží v poslední dekádě, ukazuje se, že výjimečné realizace lze najít i u nás.

Potěšující je navíc i fakt, že často pocházejí z dílny špičkových českých architektů, jimž osvícení investoři dávají dostatek prostoru pro tvůrčí rozlet. Díky tomu v tuzemsku vznikají stavby nejenom esteticky zdařilé, ale v souladu se současnými evropskými trendy směřujícími k udržitelnému stavebnictví i vysoce funkční.

Za nejvěhlasnější evropskou cenu za architekturu se považuje Mies van der Rohe Award, poprvé udělená v roce 1988. Tu udělují společně každé dva roky Evropská unie a Nadace Mies van der Rohe. Mezi finalisty lze nalézt jak stavby komerčního charakteru (kanceláře, obchodní centra...), tak objekty rezidenční a soukromé (rezidenční areály, rodinné domy) či stavby veřejné (kulturní či zdravotnické objekty), stejně jako velké infrastrukturní projekty a dopravní stavby. Nominace do uvedené soutěže pocházejí od početné skupiny nezávislých expertů a národních architektonických institucí, sdružených v Evropské radě architektů (ČR zastupuje Česká komora architektů).

S ohledem na obrovskou konkurenci a pouze jednu vítěznou stavbu vyhlašovanou ob rok je velkým úspěchem už to, když se realizace probojuje na zhruba 40jmenný shortlist. Českým projektům se to za celou historii soutěže již párkrát podařilo. Jejich výčet potvrzuje skutečně širokou pestrost staveb: jsou jimi například průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě od AP Atelieru Josefa Pleskota (který mimochodem získal titul nejlepší světové stavby z cihel v prvním ročníku soutěže Brick Award v roce 2004), palác Euro v Praze na Můstku, na němž se podílela dvě česká studia (DAM architekti a OMICRON-K), rodinný dům v Černošicích od studia ksa Jána Studeného a Martina Vojty či minimalistický kostel v rámci kláštera trapistů v Novém Dvoře u Toužimi. Ten jako jediný z výše jmenovaných nepochází od tuzemských architektů - jeho autorem je britský architekt John Pawson, který ale úzce spolupracoval s plzeňským Atelierem Soukup.

Ceny nejlepším stavbám světa uděluje i MIPIM, jeden ze dvou nejprestižnějších evropských realitních veletrhů (tím druhým je blížící se mnichovský Expo Real), konající se každoročně v březnu ve Festivalovém paláci v Cannes na Azurovém pobřeží. MIPIM Awards se udělují v několika kategoriích. Za poslední dekádu měly dvě z nich českého vítěze: v roce 2012 dominoval kategorii "Nejlepší administrativní budova" pražský Main Point Karlín (opět DAM architekti), v roce 2016 pak v kategorii "Industriální nemovitosti" zvítězilo Laserové centrum ELI Beamlines v Dolních Břežanech u Prahy, jehož autorem je česká odnož studia Bogle Architects. Mezi finalisty této soutěže se v roce 2017 v kategorii "Nejlepší rezidenční nemovitost" probojoval projekt Sacre Coeur2, pod nímž je podepsán ateliér Schindler Seko architekti a developer SATPO.

Jak bylo zmíněno v úvodu, výše uvedený výčet se zaměřuje především na projekty, které v mezinárodních soutěžích prorazily v poslední dekádě. Nesmíme ale zapomenout na ten, který tvoří skutečně nepřehlédnutelnou součást pražské architektury již více než dvě desítky let: Tančící dům, jemuž byl inspirací slavný meziválečný taneční pár Ginger Rogers a Fred Astair. Budova stojící na Rašínově nábřeží získala od renomovaného amerického časopisu Time prestižní ocenění v kategorii Design roku 1997. A přestože je jedním z jeho autorů cizinec - věhlasný Frank Gehry, na projektu se podíleli i tuzemští architekti: naturalizovaný Čech Vlado Milunić a britská architektka českého původu Eva Jiřičná, které investor svěřil část interiérů svých kanceláří.