Zkuste si to představit: Jedno razítko, jeden úřad, jedna stavba. Tento nedosažitelný svatý grál tuzemského stavebnictví s různými obměnami slibují posledních dvacet let politici levého, pravého i prostředního politického spektra. Třeba nový stavební zákon z roku 2006 umožnil stavět rodinný domek jen na ohlášení místo stavebního povolení.

K ohlášení ovšem člověk potřeboval podstatně více razítek než dříve k povolení ke stavbě (a to nakonec musel mít stejně v případě, že se nějakému sousedovi stavba nelíbila), takže se o slibované zjednodušení vůbec nejednalo. Přesto dnes na tyto prehistorické časy stavebního zákona vzpomínají developeři se slzou dojetí v oku. U těch starších pak vyvolává nostalgické dojetí původní verze zákona z roku 1976, protože všechny změny, které přišly po něm, byly k horšímu.

Zlepšení měla třeba přinést velká novela z roku 2013, i ta ovšem záhy potřebovala další rozsáhlou novelizaci. První návrh ministerstva pro místní rozvoj se setkal se zhruba 2500 závažnými připomínkami. V říjnu 2015 proto zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček upozornil, že veškeré novelizace jsou kontraproduktivní a že by si ministerstvo před další velkou změnou mělo udělat analýzu příčin, proč se schvalování procesů tak strašně táhne. "Z podnětů, kterými se zabývám, vyplývá, že zavádění novinek jako územní souhlasy, certifikáty autorizovaných inspektorů, veřejnoprávní smlouvy nebo zrušení kolaudačního řízení vedlo v řadě případů k vleklým konfliktům. V konečném důsledku to pak znamenalo celkové prodloužení výstavby a prohloubení právní nejistoty všech účastníků řízení," řekl tehdy Křeček.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Proč v Česku trvá stavební řízení delší dobu než stavba středověké katedrály a proč k žádné rychlé změně hned tak nedojde.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se