Když mi číšník přinese jídelní lístek, nemám nejmenší ponětí, jestli si dát rybu s grilovanou zeleninou, nebo telecí s kaší. Jsem naprosto ztracený.

Listuju jídelním lístkem a mám chuť na všechno a zároveň na nic.

A obvykle to skončí jednou z nejhloupějších otázek na světě, položenou člověku, kterého neznám a on nezná mě, a která zní: "Co byste mi doporučil?"

Každý den děláme spousty rozhodnutí. Některá zautomatizovaně a v podstatě nevědomky, jiná nás zaměstnávají a obtěžují.

Mám jet do Prahy po dálnici, nebo po staré silnici?

Budu čekat na tramvaj, nebo půjdu do Karlína ty dvě stanice pěšky?

Koupím si kávu v kavárně u zastávky, nebo v bistru po cestě?

Vyřídím dřív maily, nebo mám dodělat text rozepsaný ze včerejška?

Objednám si v restauraci z poledního menu jedničku, nebo dvojku?

A tak dál.

Když v roce 2017 představoval Microsoft svou aplikaci To Do, v reklamě tvrdil, že každý den uděláme v průměru 35 tisíc rozhodnutí. Mnozí to číslo kritizovali jako přehnané a nesmyslné. Jestliže má den 86 400 vteřin, museli bychom se rozhodovat zhruba jednou za dvě a půl vteřiny, včetně spánku.

Samozřejmě záleží na tom, jak budeme "rozhodnutí" definovat. "Mám se nadechnout, nebo nemám?" je možná něco, co náš mozek taky řeší, ale naše vědomí se to nedozví. Pokud se tedy zrovna netopíme.

Můžeme tedy brát v úvahu jen ta rozhodnutí, nad kterými přemýšlíme a která děláme zcela vědomě. Ve známé studii z roku 2000 nazvané Když je široký výběr demotivující jich psychologové Lepper a Iyengarová ze Stanfordovy univerzity napočítali v průměru 70 za den.

I to je vysoké číslo.

Nehledě na to, že všechna tato rozhodnutí mají konsekvence, s kterými se rovněž musíme vyrovnávat.

Někdy se dozvíme, jestli jsme se rozhodli dobře, nebo špatně. Příklad: na dálnici je nehoda, a tak cesta po ní trvá o 30 minut déle než po staré silnici.

Někdy máme jen pocit, že víme, jak jsme se rozhodli. Je to známá iluze, že jsme vždy v té nejpomalejší frontě v supermarketu. Když se pohybuje moje fronta a vedlejší stojí, nevěnuju tomu pozornost. Když je to naopak, trpím jako zvíře.

Nehledě na to, že když si kolega dá k obědu jedničku a já dvojku, vypadá na talíři to jeho jídlo mnohem líp než moje.

No a v mnoha případech vlastně ani nevíme, jak jsme se rozhodli. Když jedu tramvají, jsem v práci o 10 minut dřív. Když jdu pěšky, přijdu v dobré náladě po příjemné procházce.

Mimochodem, zmíněná studie ukázala dnes už docela známou věc, že jakkoli coby lidské bytosti horujeme pro svobodu volby, a to co možná největší, tak v realitě je svoboda volby − zvlášť když je moc velká − někdy kontraproduktivní.

A tak když dali psychologové respondentům z jedné skupiny na výběr ze šesti džemů a druhé z 24 džemů, víc si pochutnali a byli spokojení ti, kteří vybírali ze šesti.

Podobně když studenti měli za úkol napsat esej a zvolit si téma z šesti, nebo 24 možností, napsali lepší eseje opět při výběru ze šesti.

Rozhodování je zkrátka komplexní a psychology ne úplně probádaný proces. A to ani nemluvě o velkých, život měnících rozhodnutích, když si třeba vybíráme partnera, měníme práci nebo se rozhodujeme, zda bydlet ve městě, či na venkově.

Jak to udělat, abychom se rozhodli správně? Nebo aspoň abychom ze všech možností nevybrali tu nejhorší? Jsou na to nějaké triky? Nebo postupy?

"Schopnost činit promyšlená dlouhodobá rozhodnutí je jednou z jedinečných vlastností Homo sapiens, společně s technologickými inovacemi a naším darem jazyka," píše Steven Johnson v knize Prozíravost: Jak děláme rozhodnutí, na kterých nejvíc záleží. Vyšla ve Spojených státech tento týden.

Je to strhující čtení, byť vlastně jen shrnuje to, co asi o sobě a svých myšlenkových pochodech většina z nás ví. Přečetl jsem ji za den a ptal se i známých a kamarádů, mimo jiné na Facebooku: Jak se rozhodujete vy?

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jaké jsou čtyři nejčastější "rozhodovací" techniky?
  • Jak se Charles Darwin rozhodoval, zda se oženit?
  • Proč má intuice v lidském rozhodování ošemetný vliv?

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru