Nejdéle trvající latinskoamerické demokracii se někdy také říká Švýcarsko Střední Ameriky. Ostrůvek stability v moři neklidných a často autoritářských režimů nemá ani vlastní armádu. Po tisících sem teď utíkají lidé ze sousední Nikaraguy. A mírumilovní Kostaričané se bouří.

Chudé "příbuzné" doma nechtějí, jak ukázaly protesty v hlavním městě San José, kde stovky Nikaragujců kempují. Lidé utekli před tvrdou rukou prezidenta Daniela Ortegy, bývalého revolucionáře, který se tvrdým postihováním jakékoliv opozice snaží udržet u moci. Od dubna, kdy proti němu začali vycházet do ulic nejprve studenti, zemřelo během protestů a demonstrací už na 350 lidí.

Kolik Nikaragujců už překročilo hranici na jih do Kostariky, není možné přesně určit, protože mnozí ji přecházejí nelegálně bez dokladů. O azyl letos požádalo přes 24 000 Nikaragujců.

Kostarika je přitom na imigranty z Nikaraguy poměrně zvyklá. V zemi jich žije asi půl milionu. Většinou jde o lidi, kteří přišli za prací. Uprchlíci ale přicházeli i v době nikaragujské občanské války. Jedním takovým byl v 80. letech i muž, který je příčinou dnešní vlny běženců − gerilový vůdce Daniel Ortega.

Nikaragujci žijící v Kostarice se teď bojí rostoucího napětí mezi obyvateli. A to i přesto, že místní politici trvají na tom, že nesnášenlivost do Kostariky nepatří. "Nemůžeme nechat ani ten nejmenší prostor xenofobii," nechala se slyšet ministryně zahraničí Epsy Campbellová.

Související