Někdo by si mohl myslet, že nás čeká něco na způsob konce světa. Tlak na zvýšení produktivity vede k automatizaci výrobních činností a také k čím dál častějšímu nasazování kognitivních technologií. Zdá se, že v blízké budoucnosti bude velká část pracovních míst nahrazena stroji či umělou inteligencí a většina nás ostatních se bude muset začít věnovat zahradničení, hudbě nebo malování. No, nakonec proč ne, že.

Analýz a úvah, které takový scénář věstí, je k dispozici řada. Třeba nedávno článek v HN Ještě máme šanci se na dopad automatizace a robotů připravit.

Určitě se stejné úvahy a obavy objevovaly i v době, kdy třeba Henry Ford zavedl pásovou výrobu automobilů nebo Tomáš Baťa industrializoval výrobu bot. Jak to asi tehdy vnímali ševci nebo drožkaři? Pravděpodobně stejně vřele, jako o několik desetiletí později vítaly písařky nástup kopírovacích strojů.

Stejně jako se generálové připravují na minulé bitvy, tak i my máme sklon extrapolovat budoucnost na základě naší minulé zkušenosti. Na konci 19. století bylo v Londýně okolo 100 000 koní, kteří převáželi lidi a náklady a noviny The Times odhadovaly, že do 50 let bude každá ulice v Londýně pokryta třemi metry koňského hnoje. Opravdu?

Já myslím, že není důvod klesat na mysli. Technologický pokrok bude zcela jistě příčinou zániku významného počtu tradičních pracovních míst. Stejně tak ale bude i příčinou vzniku nových; takových, které si dnes nemusíme být nutně schopni představit.

Z vlastní zkušenosti, která je jistě specifická, mám na mysli dva konkrétní příklady.

Asi jsme všichni slyšeli o chatbotech, automatech schopných vést konverzaci s živým člověkem. Možná jste se i s nějakým setkali. Takový chatbot vám dokáže pomoci se změnou PIN kódu vašeho mobilního telefonu nebo vám umožní zjistit stav vašeho účtu a provést platební transakci. Neunaví se, odpovídá pořád stejně zdvořile a nikdy se nerozčílí. Chatbot je především velmi moderní technologie.

Jak ale praxe říká, je lepší chatbota nemít než mít takového, který odpovídá na něco jiného, než na co se ptáte. Reputační riziko je prostě příliš velké − máte obvykle jen jeden pokus ho udělat dobře. Takže to, jestli chatbot mluví jako žena nebo muž, spisovně jako profesor češtiny nebo lidově jako prodavač na trhu, zda je vtipný nebo vážný, kdy vás předá živému operátorovi − to jsou klíčové charakteristiky dobře implementovaného chatbota. A to je úloha role dnes označované jako konverzační designér. Role, o které před dvěma lety nikdo ani neuvažoval.

Konverzační designér musí velmi dobře ovládat jazyk, v jakém bude chatbot mluvit; měl by umět pomoci definovat charakter chatbota a také realizovat vlastní implementaci dialogu do konkrétní chatbotové technologie. Vzhledem k dostupnosti chatbot technologie se dá očekávat, že počet implementací bude v blízké budoucnosti rychle růst − a s tím i poptávka po lidech, kteří umí správně navrhnout chování chatbota.

Nebo si vezměte třeba produktové recenze… Jste plastický chirurg − lidé vás budou hledat na internetu, musíte mít svůj web. Vaši budoucí zákazníci jsou zvědaví na zkušenosti vašich klientů. Tedy na vašem webu dáte klientům možnost tyto zkušenosti sdílet. Zdánlivě jednoduché zadání. Vy však potřebujete zajistit, že zveřejněné zkušenosti odpovídají realitě. Potřebujete tedy moderátora − někoho, kdo se stará o váš profesionální profil − byl to skutečně váš klient?; odpovídá to, co popisuje, realitě?; mám dostatek kvalitních a reálných recenzí? a podobně. Určitě si dokážete představit řadu dalších odvětví, kdy takováto služba bude klíčová pro úspěch a reputaci firmy či jednotlivce.

Ano, je pravda, že ne každý chce či může být konverzačním designérem nebo moderátorem, ale jsem přesvědčený, že i v dalších oborech budou vznikat a jistě již vznikají podobné příležitosti. Zůstávám optimistou a myslím, že budoucnost, kde je lidstvo odkázáno pouze k nucenému malování obrazů, zpěvu písní či zahradničení, nezažijeme.