Míváme dojem, že veřejný prostor nebyl nikdy tak nebezpečný jako dnes, v době sebevražedných atentátů. Jenže k pokusům ovlivnit politiku násilnými činy docházelo vždy.

Při zatím nejsilnější vlně útoků na přelomu 19. a 20. století se obětí atentátu stala dokonce česká královna. Alžběta ani její manžel císař František Josef I. sice nikdy v českých zemích korunovaci nepodstoupili, ale nic naplat, od vraždy posledního Přemyslovce Václava III. představuje právě její smrt dodnes jediné úkladné zabití panovnické osoby mimo bitevní pole v dějinách Českého království.

"Mocným pohnutím, řídkým svého rázu, ba ojedinělým v celých desetiletích, rozechvěl se všecek život pražský včera po 5. hodině odpolední, kdy zprvu neuvěřitelná, ale silou nezdolné laviny rostoucí, tisícerými ústy opětovaná zvěsť se městem rozšířila."

Tak přesně před 120 lety referoval pražský list Národní politika, že 10. září 1898 byla rakouská císařovna Alžběta zavražděna v Ženevě.

Pilníkem do osrdí

Legendární Sissi. Maďary zbožňovaná Erzsébet. Dáma vystupující v cizině inkognito pod jmény Mrs. Elizabeth Nicholsonová-Chazalieová nebo hraběnka Hohenembs… Pod tím posledním se jedenašedesátiletá Alžběta, hledající k stáru útěchu v nekonečném putování po Evropě, vypravila koncem srpna 1898 z německých lázní Bad Nauheim do švýcarského letoviska Territet u Montreux. Měla v plánu tam pobýt několik týdnů, jenže 9. září si se svou společnicí, dvorní dámou Irmou Sztárayovou udělala výlet lodí do Ženevy. Následovala série náhod, které vyústily v tragédii.

V ženevském hotelu Beau Rivage Alžbětu rozrušil pohled do knihy hostů. Spatřila tam jméno svého syna, následníka trůnu Rudolfa, který se devět let předtím zastřelil a zdrcená císařovna od té doby chodila oblečena výhradně v černém. Pak místní tisk informoval o jejím příjezdu, protože kdosi prozradil pravou totožnost hraběnky Hohenembs. Toho si všiml i pětadvacetiletý anarchista Luigi Lucheni, který se rozhodl spáchat atentát a v Ženevě marně čekal na prince Henryho Orleánského.

Teď se mu nabízel atraktivnější cíl útoku.

Lucheni postával před hotelem, až se dočkal. 10. září krátce po půl druhé odpoledne vyšla Alžběta se svou společnicí rychlým krokem do přístavu, odkud měla odplout zpět do Montreux.

Na nábřeží Mont Blanc, kde dnes stojí Alžbětina působivá socha, překřížil Lucheni císařovně cestu, bodl ji ostrým trojhranným pilníkem do osrdí a kráčel pryč. Překvapené Alžbětě vůbec nedošlo, že byla napadena. I ona pokračovala v chůzi. Pobledlá ještě došla k parníku, nastoupila, ale po vyplutí zkolabovala. "Co se to se mnou stalo?" byla údajně její poslední slova. Loď se vrátila, ale Alžbětu z ní vynášeli už v bezvědomí. V hotelu pak lékař konstatoval smrt.

Atentát na republikánku

Luchenimu šlo hlavně o to, aby se hrůzným činem proslavil. Dostal doživotí a roku 1910 se ve své cele oběsil. Neměl tušení, že Alžbětě vlastně prokázal službu. Nenaplněným životem zlomená císařovna si smrt, rychlou a bezbolestnou, přála. A už vůbec atentátník nevěděl, že zabil někoho docela jiného, než předpokládal. Chtěl na bohaté a mocné ženě pomstít chudé a bezmocné. Jenže právě Alžběta tehdy byla spíš už jen politováníhodným osamělým stínem. A ačkoli byl její život díky benevolentnímu císařskému manželovi finančně bezstarostný, upřímně soucítila s ubožáky. Jasně si uvědomovala neudržitelnost sociálních rozdílů i národnostních rozporů a promýšlela nápravu společnosti. Historik Otto Urban v publikaci František Josef I. uvedl, že nejradikálněji Alžběta vyjádřila své postoje v roce 1888, když při příležitosti odhalení pomníku Marie Terezie ve Vídni zformulovala − pochopitelně jen soukromě − fiktivní řeč dávné panovnice. Ta v ní po 108 letech pobytu v "nebeské republice" radí svému potomkovi, aby rozpustil armádu, dal svým národům skutečnou čest a stal se jejich prvním služebníkem.

Je absurdní, že právě proti takovým názorům namířil Lucheni svou zbraň. "Ta podivná a světu napohled zcela odcizená paní byla ve skrytu vlastně republikánkou," konstatoval Urban. Pro dokreslení lidsky i názorově schizofrenní situa­ce v rakouské panovnické rodině dodejme, že její syn, korunní princ Rudolf, byl přesvědčením de facto sociální demokrat.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak si mohla císařovna Sissi získat srdce Čechů a proč se tak nakonec nestalo.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru