Leon Jakimič, majitel společnosti Lasvit

jarvis_5b88f83e498ea2ce2ac9ea32.jpeg

Za deset let fungování Lasvitu jsem se naučil, že firma roste jen díky správně vybraným lidem. Kvalifikace a zkušenosti nejsou všechno. Jde hodně i o to, jak člověk zapadne do firemní kultury a osobnostně si sedne s týmem.

Když to nastíním na příkladu, my si třeba v Lasvitu všichni tykáme a hodně se snažíme věci řešit osobně nebo alespoň po telefonu. Udržujeme určité rodinné prostředí, i když stále rosteme a jsme roztroušení od USA po Čínu. Zároveň je hodně důležité, aby nově příchozí člověk chápal, jaké jsou naše priority a smysl toho, co děláme.

Sklářství má v Česku hlubokou tradici a my respektujeme řemeslo, ale nebojíme se experimentovat a trochu šokovat. Rozdílné názory a přístupy jsou přínos, musíme ale všichni znát směr, kam tuhle loď kormidlujeme, a držet se toho.

I když už je nás dnes přes čtyři sta, snažím se potkat se s každým novým zaměstnancem a promluvit si o jeho představách o Lasvitu. Stejně tak pravidelně sbíráme zpětnou vazbu od zaměstnanců, abychom včas odhalili, pokud je někde trhlina, kterou je třeba spravit. Pokud víte, co se ve firmě děje a jaká je nálada, můžete snadno předejít katastrofám a flexibilně reagovat.

Martin Wallner, Tomáš Huber, zakladatelé společnosti Mixit

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea3a.jpegUž si nelámeme hlavu s konkurencí. Během ročních příprav konceptu jsme se každý den báli, jestli nepřijde někdo s podobnou službou dřív než my. I po spuštění jsme si dlouho nemohli pomoct a úzkostlivě jsme sledovali každý projekt, který začal dělat více či méně totéž co my.

Objednávali jsme si od nich, abychom věděli, jestli nemají nějakou surovinu či způsob balení lepší než my, spekulovali jsme, kolik dělají denně objednávek a kdo za nimi stojí, jaký nápad nebo fotku si od nás vypůjčili… A akorát jsme tím ztráceli čas a nervy zbytečně.

Možnou konkurenci samozřejmě sledujeme i dnes, v každém obchůdku se zdravou výživou bojujeme o svůj kousek místa v regálu. Každopádně jsme se postupem času přestali přemýšlením o konkurenci úplně trápit. Když nás někdo kopíruje, bereme to jako lichotku, že to možná děláme docela dobře.jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea3e.jpeg

Těch deset pokusů o stejný koncept v Česku zatím nikdy neskončilo úspěchem, málokdo si totiž uvědomuje, jak malý ten tuzemský trh je. A když někdo přijde s něčím obdobným, ale dělá to jinak, vlastně tomu i fandíme.

Zkrátka je třeba věnovat čas a energii budování vlastního podnikání, nikoliv sledování cizího. Konkurenční prostředí je zdravé a my jsme mu vděčni za to, jak jsme naši službu za ty roky posunuli. Podle nás firma funguje jedině tehdy, když to děláte po svém a neohlížíte se na to, jak to dělá okolí. Jen tak přijdou dobré nápady, jen tak si vás zákazníci zapamatují, jen tak budete odlišitelní.

Liliana Berezkinová, spolumajitelka firmy Nanopharma

jarvis_5b88f83e498ea2ce2ac9ea36.jpegMůj vstup do podnikání byl velmi atypický − přišel poměrně brzy a náhodně, v oboru, o kterém jsem téměř nic nevěděla a který byl navíc naprosto nový. Hovořím o nanotechnologiích.

Je to zvláštní, když začínáte podnikat a váš obor je tak mladý, že v něm ještě například neexistují hotové produkty, natož úspěšné podnikatelské příběhy. Uznejte ale, že to je lákavější a dobrodružnější. Můj věk i specifika oboru podnikání mi dozajista vytvořily velký prostor pro učení.

Jestli něčeho za dobu svého podnikání lituji, jsou to chvíle, kdy jsem nedala na své instinkty. Kdybych se mohla vrátit do minulosti a dát si cennou radu, zněla by: Nikdy nepotlačuj svou intuici a nepodceňuj první dojem. Ať jde o výběr zaměstnance, důležité strategické rozhodnutí či nové partnerství. Občas chceme věřit (nebo nás tabulky přesvědčí), že bychom měli udělat A, když vnitřně víme, že správné by bylo B.

Druhou věcí, kterou bych dnes dělala jinak, je, že bych od začátku firmu budovala a připravovala pro růst. Přeskočila bych to startupové provizorium, kdy se velkoryse toleruje volnější disciplína a nedůslednost, protože potom "dospívání" podniku bolí o dost více.

A do třetice všeho dobrého, kdybych mohla vše zopakovat, chtěla bych, aby se moje role co nejvíce prolínala s mými silnými stránkami. Poprvé pro to nebyl docela prostor, ale když se zpětně ohlédnu, bývalo by pro podnikání i pro mě mnohem prospěšnější přenechat určité činnosti expertům, byť třeba externím, než se improvizovaně snažit zvládnout vše sama.

Lenka Ondruchová, majitelka obchodu Queens

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea42.jpeg

Queens jsem založila sama, ale od začátku jsem budovala spolehlivý tým a učila se delegovat, na co jsem už nestačila. Nejdřív jsem zaměstnala prodavače a slečnu, která se starala o zákazníky e-shopu. Protože jinak jsem byla schopná viset ještě v deset večer na telefonu a vyřizovat objednávky. A můj osobní život tím trpěl.on

Uznávám, že jsem byla tak trochu workoholik. Když člověka práce baví, nehledí na čas, který jí věnuje. Dlouhá léta jsem třeba neměla klasickou dovolenou, nákupy zboží v Berlíně a Vídni jsem vždycky spojila s rapovými nebo reggae koncerty. A o víkendech jsme se stánkem objížděli lokální akce, festivaly nebo graffiti jamy.

Až postupem času jsem došla k tomu, že si musím nastavit hranici a že work-life balance není jen prázdná fráze. Jako máma malého syna jsem to cítila o to naléhavěji.

Proto jsem se poslední tři roky soustřeďovala na to, abych mohla ze své práce předat ještě víc. Protože den má jen 24 hodin a člověk prostě sám všechno nezvládne. Pozice jsem vytvářela podle svých "slabých míst". Důležité je vybrat si lidi, kteří jsou na stejné vlně a doplňují nejen vás, ale i sebe navzájem. A nebýt na ně tak přísný jako na sebe. Některé věci udělají jinak, než bych v ideál­ním případě udělala já, ale hlavní je, že jsou hotové − na spoustu z nich bych čas ani sílu nenašla.

A tak teď mám dream team, který "jede bomby", zatímco já doma vařím marmelády. Firma je zdravá a i já chci mít svůj prostor na život. Takže o víkendech vypínám mobil a trvám na tom, aby si moji kolegové vybírali dovolenou.

Martina Vítková, spolumajitelka společnosti NWT

jarvis_5b88f83f498ea2ce2ac9ea46.jpegPodnikám s manželem více než čtvrt století a byznys mě naučil všechno, je to vlastně můj život. Vycvičil mě v balancování na hraně mezi manželstvím, rodičovstvím a podnikáním. Naučil mě, že úspěch se střídá ve vlnách. 

Podnikání mi ukázalo, že dlouhodobě není místem pro padavky. Nenosí se ukřivděnost, slzy ani přemýšlení nad rovnoprávností mužů a žen. Chcete podnikat, doma čekají děti s úkoly, je třeba nakoupit i navařit a nikdo se vás neptá, jestli to zvládnete. Je to vaše svobodná volba a váš život. 

Přijímáte rozhodnutí nejen za sebe, ale i za ostatní a musíte nést zodpovědnost. Ne vždy je dobré, máte omezené množství informací a daný čas, ve kterém musí padnout. Jsou dny, kdy se rozhodujete mezi špatným a ještě horším. 

Když se dostanete do bodu, kdy můžete říct, toto přece dělat nemusím, tuto zakázku mohu odmítnout, tento projekt neudělat, tak jste dospěli k vrcholu. Jste na něm a je potřeba si to užívat. Dvacet let jsem se dřela a teď můžu dělat, co mě baví a co chci. 

Zbývá vám ještě 70 % článku

Co se dočtete dál

  • V placené části se dočtete:
  • Proč je podle majitele společnosti Marlenka důležitý každý klient?
  • Proč je podle výrobce kvalitních lihovin či absintů Martina Žufánka dobré nemít ze začátku "velké oči"?
  • Jestli je dobré okopírovat projekt či kroky někoho, kdo v podnikání uspěl.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se