Zvažujete vstup na trh jiného členského státu Evropské unie, ale vyhledáváním informací o různých formalitách ztratíte tolik času a peněz, že znovu a znovu pochybujete, zda vám ta snaha vůbec za to stojí. Když už se ale probijete pracným získáváním informací, které velmi často nejsou na jednom místě, natož aby byly v jazyce, jemuž rozumíte, čeká vás další překážka: úřad. Řadu povinností můžete totiž splnit pouze osobní návštěvou dané instituce, což v případě zahraničního úřadu představuje další náklady, přičemž ne vždy jste schopni vyřídit vše během jedné schůzky. Zároveň je pravděpodobné, že při těchto činnostech narazíte na problém, se kterým si nebudete vědět rady. Nalézt pak službu, jež vám v takovém případě pomůže, může být obtížné. Evropská komise se spolu se všemi členskými státy rozhodla tento stav zlepšit, a usnadnit tak podnikatelům i občanům Evropské unie pohyb napříč unií. Podnikatelé a občané tak budou moci vyřídit řadu formalit z pohodlí svých domovů či kanceláří. Změnu přináší nařízení o Jednotné digitální bráně.

Principem nařízení je zřídit internetový rozcestník, Jednotnou digitální bránu, která uživatelům poskytne přístup k informacím, postupům a k asistenčním službám. Co si však konkrétně představit pod zmiňovanými informacemi, postupy a asistenčními službami, na nichž se Evropská komise společně s Evropským parlamentem a Radou EU dohodly a které budou součástí Jednotné digitální brány? Obecně jde o oblasti, které jsou pro podnikatele a občany Evropské unie nejvýznamnější při jejich pohybu napříč unií.

Je třeba znát svá práva a povinnosti

První změnou, kterou Brána přináší, je dostupnost a kvalita informací. Podnikatelé totiž pravidelně vynakládají mnoho času, úsilí a financí na zjištění pravidel a omezení, jakými jsou například požadavky na výrobky, daně či jiné registrace, které se vztahují na výrobky a služby v jiných členských státech. Podobně jsou na tom ovšem také občané, kteří se stěhují do jiné členské země Evropské unie s cílem zde žít, pracovat či studovat.

Tito občané obvykle dlouze hledají potřebné informace o svých právech a povinnostech, jakými jsou například registrace pobytu, účast v místních volbách a volbách do Evropského parlamentu, založení podnikání, uznání kvalifikace, registrace vozidla a mnoho dalších. Zároveň spotřebitelé, kteří se sice nestěhují do jiné členské země, ale využívají i tak výhod vnitřního trhu, zvláště při nakupování po internetu, potřebují znát svá práva a možnosti, jak je využít.

V mnoha případech jsou již tyto informace na internetu dostupné. Nacházejí se však na různých místech v různé kvalitě a často také pouze v národních jazycích daného státu, což může být pro přeshraniční uživatele velmi nepraktické. Jednotná digitální brána má za cíl zjednodušit přístup občanů a podnikatelů k těmto informacím.

Docílí toho shromážděním odkazů na národní stránky věnující se jednotlivým oblastem informací, které budou ve vysoké kvalitě a také v cizím jazyce dostupné zároveň přeshraničním i domácím uživatelům. Za dostupnost a kvalitu takových informací budou odpovědné členské státy. Neméně důležitá role připadá i Evropské komisi, která bude odpovědná za zveřejnění kvalitních informací o pravidlech, která vyplývají z harmonizované unijní legislativy.

Žádání o důchod bude snazší

Povinné poskytování aktuálních a kvalitních informací v dalším jazyce Evropské unie je však pouze jednou z novinek, které má Brána za cíl přinést unijním občanům a podnikatelům. Druhou z nich je povinnost poskytovat vybrané elektronické postupy či procedury, které byly zvoleny občany a podnikateli jako nejdůležitější na základě četnosti jejich použití, s cílem zásadně snížit administrativní zátěž. Mezi procedury důležité pro občany patří například registrace motorového vozidla, změna adresy či žádost o důchod a dávky předčasného důchodu z povinných systémů. Vedle toho je řada procedur, které jsou zásadní pro podnikatele a mezi něž patří kupříkladu registrace zaměstnavatele a zaměstnanců do důchodového systému a systému pojištění, oznámení určené systému so­ciálního zabezpečení o ukončení smlouvy se zaměstnancem či úhrada příspěvků na sociální zabezpečení za zaměstnance.

Podobně jako u informací jsou i tyto procedury dostupné napříč jednotlivými členskými státy EU v různé kvalitě a otevřenosti vůči přeshraničním uživatelům. V některých případech může zájemce vykonat některou z výše zmíněných procedur elektronicky z pohodlí svého domova v jazyce, kterému rozumí. V jiných případech jsou sice tyto procedury elektronicky dostupné, jsou však omezené jazykem nebo některými národními formáty (je například možné zadat rodné nebo telefonní číslo pouze v národním formátu, zahraniční formáty nejsou povoleny). A v neposlední řadě jsou zde také případy, kdy daná procedura není elektronicky dostupná ani pro národní uživatele, natož pro ty přeshraniční.

Jednotná digitální brána má za cíl výše zmíněné změnit a sjednotit. Jednak stanoví jistý počet procedur, které bude nutné poskytovat elektronicky a v určité kvalitě. Dále v okamžiku, kdy členský stát poskytuje určitou proceduru elektronicky, ale z řady administrativních a technických důvodů je její použití omezeno pouze pro národní uživatele, bude muset daný členský stát v souladu s principem nediskriminace zpřístupnit tuto proceduru i zahraničním uživatelům. Samozřejmostí pak bude, že tyto procedury budou poskytovány nejen v určité kvalitě, ale také v cizím jazyce.

Třetí a poslední novinkou, kterou návrh nařízení přináší, je zařazení asistenčních služeb do Jednotné digitální brány tak, aby byly lépe dostupné občanům a podnikatelům a mohly jim pomoci při obtížích, se kterými se setkávají na vnitřním trhu Evropské unie. Mezi tyto služby patří mimo jiné jednotná kontaktní místa a kontaktní místa pro výrobky či služba SOLVIT.

Česko bylo zakladatelem myšlenky Jednotné digitální brány

Podobně jako při kontrole kvality budou členské státy a Evropská komise spolupracovat i v případě nákladů na elektronizaci a na překlady, přičemž například digitalizace jednotlivých úkonů může být pokryta prostředky z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Pro představu, země, které mají nejméně digitalizovaných postupů, vynaloží podle odhadů komise na elektronizaci postupů 6,6 milionu eur, což činí v závislosti na jednotlivých zemích částku mezi dvěma a čtyřmi procenty prostředků ESIF v období 2014−2020, které byly přiděleny na eGovernment. Vedle toho budou překlady samotné do určité výše zajišťovány i financovány Evropskou komisí, čímž budou náklady pro členské státy na soulad s tímto nařízením sníženy na minimální možnou částku.

Některé členské státy jsou v otázce elektronizace státní správy velmi aktivní, jiné méně. Bylo to ale právě Česko, kdo společně s dalšími šesti unijními zeměmi stál na podzim roku 2016 za výzvou Evropské komisi, jejíž podstatná část se stala základem pro dnešní podobu Brány. Jednotná digitální brána však nemá za cíl znehodnotit práci a finance, které členské státy již vynaložily na digitalizaci, tím, že by je nutila aplikovat pouze jedno IT řešení. Řešení členských států, která již vyvinuly nebo vyvíjejí, mohou být rozdílná, ovšem musí plnit požadavky dané tímto nařízením. Brána totiž bude sloužit jako portál, který bude odkazovat na národní stránky, jejichž podobu budou mít v rukou členské státy.

Související