V den padesátého výročí ruské okupace Československa neměli pražští předáci KSČM nic lepšího na práci než protestovat proti instalaci vysvětlující tabulky u pomníku maršála Koněva. Kdyby tohle tušili stateční členové KSČ, kteří v tragických srpnových dnech dokázali odsoudit agresi nebo s vypětím sil zorganizovat protestní vysočanský sjezd, asi by rovnou hodili rudou legitimaci do kanálu. Vlastně je to smutné. Pohrobci partaje, jejíž pokus o socialismus s lidskou tváří zadupala Moskva nemilosrdně do země, dnes demonstrují za ruské pojetí dějin!

Na druhou stranu, dobře to ilustruje, co jsou současní čeští komunisté zač. Z personálně i myšlenkově pestré státostrany šedesátých let nejprve normalizační čistky vyhnaly třetinu členů, vesměs nezávisle uvažujících osob. Zůstali lidé ochotní ohnout hřbet, nenapravitelní idealisté a především kariéristé. Pak přišel listopad '89 a od KSČ odpadli vypočítavci. Zbylo to, co z partaje původních odštěpenců od sociální demokracie udělal už ve třicátých letech Gottwald: myšlenkově sterilní stalinistická agentura Moskvy na českém území.

Právě proto strana Vojtěcha Filipa mlčí k srpnovému výročí. Odsoudit invazi s ohledem na Kreml nemůže. A otevřeně ji vychvalovat zase dost dobře nejde, protože by to byla neúnosná provokace vůči převažujícímu veřejnému mínění. Mimochodem, z obdobných důvodů býval jedenadvacátého srpna raději zticha už komunistický prezident Gustáv Husák, o letošním mlčení Miloše Zemana ani nespekulujme.

Mnohem lepší službu putinovskému Rusku tak KSČM udělala tím, že odklonila pozornost od srpna '68 k bezvýhradné úctě vůči Koněvovi. Zavírá oči před jeho kontroverzní rolí za maďarského povstání v roce 1956 i za sovětské invaze do Československa. A místo toho − tak jako za normalizace − upevňuje osvědčenou, byť polopravdivou legendu o osvoboditelích z východu. Samozřejmě včetně vděčnosti, kterou za to máme na věčné časy prokazovat.