V posledním čísle časopisu The Economist vyšel text s názvem: Proč je tak těžké učit makroekonomii? Pokud jste technik, lékař nebo architekt, asi tápete, co by na tom mělo být těžkého. Snad pomůže drobný vtip: Debatují-li o něčem dva ekonomové, existují na dané téma dva různé názory. Je-li ovšem jedním z nich slavný ekonom John Keynes, můžete mít názory tři. Přes tyto obtíže jsou některé věci jasné.

Co bude se zemí, která má vysoký schodek běžného účtu platební bilance, dvoucifernou inflaci a sklouzává na mapě politických rizik mimo bezpečné oblasti? Vývojem v Turecku by neměl být nikdo překvapen. Jak dlouho se píše o "Fragile Five" − pětici zemí náchylných k otřesům a krizím? Tento termín se objevil před pěti lety a "čestné" místo dostaly Brazílie, Indie, Indonésie, Jihoafrická republika a Turecko. Na sepisování podobných seznamů není zapotřebí řešit makroekonomické otázky, stačí pár základních kurzů. Identifikovat projevy nemocné ekonomiky není složité.

Zajímavější by bylo pátrat po hlubších příčinách některých ekonomických obtíží. Proč si voliči volí lídry, kteří jim přitíží? Kde se bere vzdor vůči odbornosti a elitám? Proč existují vlády bez politické i odborné kompetence? Proč si lidé přidělávají zbytečné problémy? O které zemi je řeč? Turecku? USA? Velké Británii? Nebo Česku?